Bzučení komárů

Kouzelným brčkem usrknu z oblohy,

růžové červánky z krve a hedvábí.

Na plátně sousoší dle němé předlohy

bez úžin, spletenců tichá jsou setkání,

kde v horách za obzor brouzdá se čapí krok.

Nadílka matek do klína vhozená

v krůpějích stéká si po mečích lidský rod.

Smrt z hnízda kukačky zrozená.

Dny prázdné plných čar,

paměti krutých vin

kam sám si-kdo jsi - dal?

Do očí utopil?

Ze sněhu do jar snad

přichází hříčky per.

Možná, že s malým: "Kéž by - ach"

rozrazí zbytky zmrzlých ker.

V nadějích umírá soucitnost čekání

na klapkách po těle chvěje se modrý bol.

Srdce si dokola svůj bim-bam vyzvání

na úkor myšlenek, jak sejít z lidských hor.

Výšiny bolesti v nohách a klepítkách

mají se k životu bez příkras květeny.

Na vlásky dopadá lepivý, šedý prach

na úkor hraní si se slovy, se jmény.

Není pryč ani tam - leží to nehnutě.

Perličky vzpomínek zmateně smotaných.

Možná je pokoří - roztáhnou perutě.

Nevěřím na zázrak vod stokrát opraných.

Konec i začátek motá se v kolečku.

Cikánské bušení rytmy to ozáří.

Chytám se za větou ... po čárce... za tečku.

Na místo sýkorek přilétli komáři.