Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSám
28. 05. 2006
9
0
2331
Autor
Ivo Koivo
V nekonečné kapuci,
z niž ani nos nevisí
z propasti obličeje
S plastovým kelímkem v ruce
nikdy nenaplněným
jen potem a otiskem slin
Tak světla noci
tříští se o obličej
jako baletky tancující na žiletkách
Davy lidí kráčí proti mně
mění se v náhrobky
dlažebních kostek
Jiskřím po nich
kovovou špičkou boty
nevznítí se
Člověk tancuje proti mně
děs, třes, hrůza, bázeň
vyhýbám mu obloukem
Zamykám za sebou sebe
a utíkám vyvrhnout
tlukot tanečních střevíců
To spojení s baletkou tančící na žiletkách....+ ta poslední sloka.....mrazivě smutná
***
strašně smutná a nikde žádná naděj, moc smutná, ale to už ten kdo je sám bývá, že
pekny to je...ale "děs, třes, hrůza, bázeň" mi prijde dost prehnany(?)...asi..kazdopadne*
Mnoo, popravde receno, neni to spatny, ale takovy (nevim kde jsem to slysel) krkolomny :) Nicmene zajimavy ...:)