príma, že seš

věnováno

príma, že seš
můj adoptivní brácha a člověk,
co mi řekl, že by se mě bál - malejch hnědejch očí,
ale přitom si mě dokázal obejmout a bejt se mnou smutnej
ve vzpomínkách
o kopretinách, uvadlých první z celý louky, kde jsme rádi lehávali

jednou ve snu
byl si plyšák, z hlaváku do všenor -tam si zmlknul

opustil si mě a já šla z řevnickýho nádraží sama
domů
s pocitem hnaný zvěře a rýmy
a výčitek, protože jsem zase jela později

můj stín mi přišel komickej a nepřátelskej
možná je to jen tím, že nemám brejle
a tvářím se jako člověk

a tak se těším
na další divadlo na václaváku, kde už uvidím,
pokud přesvědčím mámu, že ty dioptrie jen nehraju
a potřebuju je
k zacelení svojí rozpolcenosti

---