Slova tepu v horách

Namaluj nebe na fialovo.

Chci namalovat nebe na

fialovo.

Chci být modře zmalována

nebem.

Na letním svahu se třpytí

kvítí

a taje tráva.

Lesy tancují do větru

houpají se,

dotýkají,

hladí

a šeptají

si něžná slůvka.

Rozsvítily se žárovky v trávě

a lesy šumí, šumí

a šumí jako vlny moře.

Šumí blízko.

Šeptají si přede mnou.

A tancují mi pro útěchu.

Snaží se mě sprostě obelhat

divokým tancem k písni

I feel good.

Chci zmizet

a plavit se na větru.

Jako obláček bílého dýmu,

jež se nechá rozfoukat

a rozplyne se.

Chci hladit ty stromy.

Doletět až k nim

a slyšet ta slova.

Slova, jež slýchám z nepravých

úst.

Slova, která chtějí živý příběh.

Slova, kterámusíš jedině

cítit.

Slova, která nejdou napsat,

nejdou přečíst,

nejdou vyslovit,

nejdou zapamatovat,

ale jdou namalovat,

jsou v tahu štětcem.

Jdou zahrát,

jsou v melodii.

Jdou vyrůst,

jsou v rozkvětu kytek.

Jdou hořet,

jsou v rozplynosti dýmu.

Jdou téct,

jsou v rychlosti a stylu

toku.

Jsou v tichosti štěkotu psa.

Jsou v hřátí sněhové vločky.

Jsou ve vůni nás.

Jsou v plamenech ohně.

Jsou v křišťálovosti ledu.

Jsou v modrosti nebe.

Jsou v pomoci, v laskavosti,

v obětavosti, v přátelství, v

lásce, v pohledech, dotycích.

Jsou v bezpečí, v příchodu domů.

Jsou v obětí a strachování.

Jsou v klidu i chaosu.

Jsou v bláznově jekotu, v kočičím vrnění, v ustlané posteli, v chuti.

Jsou v přesném tikotu hodin a jejich bití.

Jsou v barvách, můžeš je vidět, cítit, chutnat, slyšet, dotknout se jich.

Jsou v klavíristově soustředění, pláči dětí.

Jsou blízko pomalosti tepu.

Jdou žít,

jsou v bytí, v každém z

nás.

Jen je potřeba je najít.

Jsou v tepu.

A já si tu tak tepu.

A tepu.

A tepu.

Nepeču dort, tepu si.

Nesedím u ohně, tepu si.

Nenadávám, tepu si.

Vůbec nemluvím, tepu si.

Jen si tepu a poslouchám.

Jsem přece poslušná a

mám si jen tak tepat.

Tepat a nestěžovat si.

Tepat a neplakat.

Tepat a učit se.

Tepat a chodit v čas spát.

Tepat a....

vzbouřím se.

Cokdybych už nechtěla jen

tak si tepat? Nechci už

vůbec tepat!

Tepejte si sami.

Mě to nebaví.

Tepejte si.

Tepejte.

Tepejte si a mlaŤte do strun,

tepejte a mlaťte z šílenství hlavou

do zdi.

Tepejte a mluvte bez citu.

Tepejte a nesvěřujte se.

Tepejte a bavte se šikanou.

Já už tepat nechci.

Už nebudu.

Tepejte a kuřte.

Tepejte a neslyšte ta slova,

stejně vám nepujde

je uslyšet.

Tepejte a rušte si soukromí.

Tepejte a uměle a nacvičeně

se smějte.

Tepejte a nekreslete.

Tepejte a netepejte.

Tepejte a opíjejte se.

Tepejte a blijte.

Tepejte si.

Tak si tak tepejte.

A až si budete tepat tak

jako já, dotepáte.

Ale než dotepáte a budete dotepávat,

mylsete na ta slova.

Budou vaší hnací silou.

Budou vaší živinou,

budou vaší aktivační energií.

Budou vaším pohlazením.

Ale pokud je budete slyšet,

cítit, vidět, chutnat, dotýkat

se jich , tak budete dotepávat

a dotepávat

a dotepávat až taky,

jako já,

často dotepáte.

Budou vašimi KONCI, tak jako pro mě.

Tepejte a nemilujte.

Dejte mi povolení odejít z

Vašeho živého, ale uhlazeného,

přesného a za přetvářkou

schovaného klubu. Prosím,

nechte mě jít....

Copak ty slova vůbec necítíte?

Vždyť jsou přeci v páře

stoupající z léta...