vůně beznaděje

byl tak jasný

plamen

co přezářil

bezedné hlubiny,

co vyjádřil vše,

jež srdci voní.

 

dnes naposled

vdechnout,

celým tělem

zpět,

co přivane 

ta vůně

...beznaděje

 

Jsou cesty,

kde vzpomínky

se mění

na

neznámo..

 

 

krása...ale že vůni necítíš...neřekla bych...spíš cítíš, jenže vůně je někdy tak strašně strašně málo...souhlasím s poslední větou v kritice předchozí a přidám tip.

... věřím tomu, cos napsal... možná stačí zavřít oči... možná jsou uhlíky dobré do zásoby :-)... dík

...a do žhavého popela bude stačit občas nepatrně fouknout a vůně se zas připomene....ne beznadějí, ale tím dobrým co bylo....a když štípe v očích, to je dobře, pak oči musíš zavřít...a ochuzená o jeden ze smyslů všechno líp procítíš... sáfryš... odvála mě tahle miniaturka dál než jsem čekal... :-) hezká.

Elfka : je to tak ... :-) Guy : a divně voní...

jo, štípe ..

a popel žhne v duši tak marně tak zbytečně nežhne ani marně, ani zbytečně..vše je pro něco dobré...Líbí se mi to.. moc... připomíná mi to cosi prožitého *t

díky... myslím, že vůně si lze í představovat ... i když jsem četla, že ne :-)

:-) aspoň že víš, že ten popel je z bramborové natě to asi trošku tu vůni cítíš, ne? působivé