rapsody

a taky chuť
po sobě občas číst své vlastní verše
a vlaštovku z letáku
co rozdávají před obchodním domem   
to k cestě zpátky z téhle rapsódie
odvahu stát zrovna teď
před včerejším rozhodnutím které
se začínalo šklebit už na počátku
věků
u malého minaretu kdesi
na jihu
se za chvíli sejde Petr
se svou Lucií a ona
nezačne se vůbec červenat
to je tím vzduchem
řekne Petr

nekonečnou noc
ať můžu zírat z okna
dlouho
tak dlouho že nebudu mít strach
že už je třeba dneska
a že
první krok na Měsíci
někdo udělal
teď
zrovna když nemůžu

jenže nikdo
tam ještě nikdy určitě netančil
blues
tak tuhletu šanci
mi dej
ó pane
( je to fér, vždyť Lucie tu už není )

---