Pavoukova sit

Todle dilo neni vubec dokonaly, ale chci tim neco rict... (Omluvte chybejici interpunkci z technickych duvodu...)

...cekal na autobusove zastavce. Nikde nikdo, ticho a klid. Nasmatral lavicku a pomalu si sedal. Nevedel o ruzove zvykacce odpocivajici na miste kam se prave chystal sednout. Byla jeho zadnici bliz. A bliz. Bliz, az se prilepila.
...oprel si svou bilou hul a cekal. Po chvili cekani si velky cerny pavouk zacal plest svou sit, past na musku. Na korist ktera by nasytila jeho hladovejici zaludek. Prostor mezi lavickou a lepeckou holi byl primo dokonaly.
...sedel tam velmi dlouho, myslel si, ze autobus snad uz ani neprijede.
...autobus prijizdel prave kdyz pavouk dokoncoval svou namahavou praci.
...muz vstal hned jak uslysel silny motor. Uchopil svou hul a vykrocil. Pavucinka, umelcovo dilko, prostredek preziti, se pretrhla. Pavou spadl na zem, hlad mu nedovolil vstat.

Ach! Jak slepi sme MY VSICHNI!
Co nam dava pravo nicit vsechno kolem sebe? Veci, Zive bytosti a city???

---