Tisíc a jedna

Blíží se noc začíná příběh prvý v mé krvi žár co denně sílu dá mi - pojď v klín a nech mě vískat vlasy čas do dětství nás vrací hojí pohádkami blíží se noc začíná příběh druhý s druhy či bez nich často člověk sám vzít na milost svůj stín je moudré - zdálo se mi dnes vím - to pouze optický je klam blíží se noc začíná příběh třetí staletí vášní křídlům brala let skloň hlavu blíž ať slyšíš co ti říkám jen ještě chvilku nech mě přemýšlet blíží se noc začíná příběh čtvrtý že slyším kroky - k popravišti kat už vykročil a nedbá na úroky láska je smrt a krev co teče z žil a nemá smysl nad tím naříkat blíží se noc začíná příběh pátý ztráty se tají - jen zůstaň v klidu spát milenci mají nesmrtelnou sílu když rozhodnou se milovat blíží se noc začíná příběh šestý mám štěstí že tě držím v objetí ty nasloucháš mým dlouhým vyprávěním zkreslím jen málo kvůli dojetí blíží se noc začíná příběh sedmý prý vědmy často neřeknou ti nic to pro tvůj klid jež do svítání chráním i já a se mnou bílý půlměsíc blíží se noc začíná příběh osmý a na mě padá celkem únava mou hlavu za to a všem zůstat pro smích? ne nejsem z těch kdo snadno prohrává blíží se noc devátý příběh žije v něm poezie našich životů ještě tě hladím cítím teplo v týle je mi tak milé znát tvou dobrotu blíží se noc desátý příběh začne mně lačné dalších dní se slova ztácejí že mám tě plný klín je víc než jsem si přála dřív povídala bych ti raději dnes v tichu přednost smrti dala blíží se noc a příběh jedenáctý mi velkoryse dává právo mít tvou těžkou hlavu ve své blízkosti zkoušená srdce plna úzkosti blíží se noc dvanáctý příběh zase boj svádí s časem spánek dal ti snít - já mohu dál tě prsty ve tvých vlasech motat a nemám touhu odejít blíží se noc čtrnáctý příběh rodí se z mojí snahy dostát slibům svým ty posloucháš já po pláních tě vodím svých snů v nich sotva zabloudím blíží se noc děj patnáctý je s námi a my se lásko sblížili i s ním nic není víc než sám bůh co dnes dá mi skrz tebe - je to jediné co vím blíží se noc šestnáctý příběh klade zas tvoji tvář v mou dlaň - jak jsem se těšila! kde honbu za pokladem přehluší vnitřní pláč tam duše ožila blíží se noc a sedmnáctý znova můj příběh bere si tě útokem slova jsou nic já znala víc jich před rokem blíží se noc už osmnáct jich bude je všude tma ty oči zavíráš před chvílí ještě horké slunko rudé kus oblohy nám střihlo na rubáš blíží se noc je devatenáct zatím těch příběhů co denně smím ti dát odejdu v sen jen na chvilku zas vrátím se tvoji hlavu v klíně kolébat blíží se noc dvacátý příběh běží stěží jich tisíc lásko posbírám čeká mne smrt teď na tom nezáleží obrazu dní tu schází už jen rám blíží se noc dvacátý prvý s námi příběh si hledá cestu do srdce blíží se den však dosud pod hvězdami dnes naše obě bijí divoce blíží se noc dvacátý druhý je tu ty jeho slova hltáš očima přidávám další další další větu v nich všechna něha nechť tě objímá blíží se noc příběh dvacátý třetí - zastav mě prosím padám z únavy ach ne zas slyším píseň kosy tak blízko blízko letí a hrozí tít mě do hlavy blíží se noc dvacátý čtvrtý zraje děj v mysli mé již v klidu v pokoji - zatímco spíš tvá cela zdá se rájem o baldachýny věru nestojím blíží se noc a s ní dvacátý pátý - ten dnešní příběh bude o cestách z nichž vyhlížím tvůj stín a s vírou že se vrátíš zaháním žal a nadbytečný strach blíží se noc dvacátý šestý zase je jiný než ty druhé ač v mnohém podobá se blíží se noc už na dvacátý sedmý těšíš se z rána vidím na očích - do tvého srdce otvírá se brána buď bez obav dnes ještě nevkročím blíží se noc dvacátý osmý bude o naději co poslední jde spát tisíc a jeden - příběhy jsou všude stačí jen žít a milovat blíží se noc je dvacet devět dětí - pohádek mých co směla jsem ti dát čas neuprosně hříšně lásko letí častěji stále myslím na návrat blíží se noc příběhů už je třicet a do měsíce schází jediný otázky když si nové kladu o čem ti zítra vyprávět hroutí se svět - s ním nekonečně dlouhé vteřiny blíží se noc třicátý prvý vede nás k dalším novým zvedá se ti tep myšlenky běží má to spád a jede kde suchá poušť se rodí živá step blíží se noc už na třicátý druhý jak malé děti těšíme se zas jdem údolím až k řece chytat pstruhy a nespěcháme do rána je čas blíží se noc třicátý třetí velí se pod postelí schovat před světem jak báječné se aspoň na čas malý vzdát masek svých a stát se dítětem blíží se noc příběh třicátý čtvrtý jak s chrty do honů je s lidmi život žít má lásko vysaď sad - pár růží záhonů chci denně čerstvou vodou pokropit blíží se noc třicátým pátým dějem se hřejem vínem z karaf svátostí až do dna zpití nezahynem spíš rozličné nám světy přemostí blíží se noc třicátý šestý začne mračnem se halí slábnoucí můj zrak čekám kdy povíš abych mlčela okem co bůh ti vložil do čela dnes hledí na mne muž anebo pták? blíží se noc třicátý sedmý západ jak jen tě lásko v klíně udržet? jak uvěřit že byl to dobrý nápad příběhy skládat z každodenních vět? blíží se noc - já třicátý a osmý příběh ti povím až se vrátíš zas pro náruč mou mé dotyky a pro sny pro vzácnou chvíli zastavit svůj čas blíží se noc už třicet devět mýtů nás bavilo když zhasla obloha jsi tu a to je víc než štěstí dar posvěcený - nejspíš od boha blíží se noc a čtyřicáté ráno zas rozestláno lůžko nebylo až naposled ti krásný příběh povím slyšet je všechny znova tvými slovy by se mi věř mi tolik líbilo ... blíží se noc dnes čtyřicátý prvý bych příběh měla zas ti vyprávět - óh sličná Šeherezád už napověz mi prosím kdy král tvůj zbrzdil tok tvé řeky vět? blíží se noc s ní čtyřicátý druhý příběh o vášni touze o něze - pařezů sčítáš příští letokruhy na cestu dál se neptáš vítěze blíží se noc prý čtyřicátý třetí vzal si tvá křídla - létá nad krajem zatím si můžem pohrát jako děti a než se vrátí své hry dohrajem blíží se noc děj čtyřicátý čtvrtý začal se v tichu skoupě odvíjet kde není hříchu tam pokání není ba ani trestu či co promíjet blíží se noc už čtyřicet pět je jich má práce sotva započala dnes ještě pár dní a budem se dívat po závějích jak se nám v dálce ztrácí do nebes blíží se noc ta čtyřicátá šestá je cesta z hlubin dávných příběhů čas intrikán do dnešní chvíle nestál však splašený zas dá se do běhu blíží se noc děj čtyřicátý sedmý neradno ptát se kde otázky visí a není na ně žádná odpověď točí se svět dnes stejně jako kdysi já už se neptám mávni víc a leť blíží se noc nám čtyřicátá osmá pohádka nese v duši mír a klid určitě lásko jednou potkáme se jen málo zbývá já už musím jít blíží se noc čtyřicet devět dalo příběhů mých ti najevo můj cit slož svoje křídla létat - to je málo ty nejsi pták jsi muž a ten smí žít blíží se noc a příběh padesátý se zdá být poslední krev nemám z princezen občas má smysl víc své zisky měnit v ztráty - po půl stu nadějí snad neslehne se zem blíží se noc den novou sílu dal mi dopět své žalmy asi měla bych slíbit a nesplnit slib jednou sobě daný je zátěž pro ducha je zbabělost a hřích blíží se noc myšlenka ve mě vrůstá: zůstaň a nikdy neztrať se mi už vzpomínám ztěžka jak líbala tvá ústa jak hloupé bylo znát kde kdy a čí jsi muž blíží se noc a zase se to stalo - jak málo jsem se k dnešku poznala být s tebou ve dvou dlouho netrvalo a přesto lásko v zapomnění jsem tak pomalá ... blíží se noc zas cítím tvoje paže jak ovíjí se kol mých ramenou bůh ví už čím jsme opili své stráže ať nebuší že musíš za ženou blíží se noc už kolikátý večer z nás každý klečel v mysli před bohem mu slíbil svoje: Ano a za rozbřesku ráno se polekal a zmizel za rohem blíží se noc to když jsem byla malá pohádky mně maminka čítávala já dnes je tobě sama spřádám zas zavíráš oči naznak odevzdaně pojí se dlaně s vlasem snoubí vlas blíží se noc my těšili se na ni sklání se z nebe měsíc nad tvou tvář lampičky hvězd svým stříbrem zdobí vlasy Luna je asi velký pletichář blíží se noc jak gejzír čisté vody jdou slova z úst - už prýští vodopád ještě má lásko věřím na náhody z ničeho nic a hleďme! má to spád blíží se noc příběhů neubývá trvá co kdysi dávno začalo nám s každým ránem skřivan píseň zpíval když do vlasů si slunce sedalo blíží se noc jen krůček do svítání příběhů mých je právě šedesát pro čelo tvé mám ještě teplo v dlani pro spánky též kéž nechce se ti spát blíží se noc kde brát ta správná slova? mít ti co říct a vůbec nenudit znát míru kde jak co kdy opakovat s tvou hlavou v klíně zas se probudit blíží se noc náš večer sotva začne z šedi dne změní ty chvíle na zázračné až dýchat by se člověk málem bál slyším tvé srdce - velí: dál dál dál ... blíží se noc máš ve rtech horkost vášně jen dotek letmý - už mě spalují hledáš ta místa ještě málo znáš mě a bojíš se že přeslechneš mé: Já tě miluji blíží se noc ji zastavíme stěží z kostelních věží mešní píseň zní čas kazí tu pár chvil jak kvapně blázen běží smršť pocitů - my ztrácíme se v ní blíží se noc smíš o plavení hříbat mi vyprávět a já ti toužím naslouchat máš v dlaních spoustu dotyků a ústa chtějí líbat pojď - dáme volnost tělům svým a srdcím pevný řád blíží se noc - jak bylo za dne se nezeptáš znáš odpověď: Tam náruč snů kde dosud žádné a snadné není chtít je snít kde krátká bývá předpověď blíží se noc zas hvězdná k závidění mě v poblouznění divná úzkost svírá vkrádá se strach že obraz se mi ztrácí /to znají ptáci/ kulhá moje víra blíží se noc po šedesáté sedmé bledne náš sen už barev netřeba - jen chvíli a je den je jako mléko bílý či tvaroh namazaný na chleba blíží se noc a obloha nám brečí padají kapky přímo do klína něčí ti příběh lásko povyprávím: Žil byl a měl - a teď se proklíná blíží se noc a radost převelikou přinesla dnešní sedmdesátá dost plod lásky roste - jabko spadlé na zem změní svět rázem lidská soucitnost *** blíží se noc je kolem tolik ticha ne nepospíchám vyprávění vzdát máš zase pravdu - skončit stým je brzy tisíc a jedno bude akorát

---