Florentští Důstojníci noci

někteří lidé nechají ve městech své peníze

ti chudší ozvěnu svých kroků

a básníci kteří měli štěstí verš

chtěl jsem je rozhodit v ulicích

jako se za války házely letáky proti hrůzám

a nebo přibít na vrata

jako to dělávali vizionáři a blázni

hlavně pak na Danteho kapli

s pevnou vírou že mrtví mohou číst

sklonění nad smuteční svíčkou

a taky na Davidova záda

který je po těch letech slabý v kotnících

a něco z toho rozpustit i v řece

než papírová bárka sejde

na mou neznalost lodního stavitelství

jen jsem se bál aby italština

pochopila slůvka O OBNAŽENÝCH SOCHÁCH

a občané mě kvůli bariéře jazyka, hradbě Alp a šířce Dunaje

nevinili z nemravnosti