..lhostejnost k budoucnosti

Zvoní budík. Crrrrr. Pomalu se probouzím z hlubokého sna, na který rázem zapomínám, otevírám rozespalé oči a otravný nástroj zkázy smetu rukou na zem. Naposledy cinkne o podlahu a mlčí. Já stále ležím v posteli, uvažuju, jestli má vůbec cenu zvedat se na nohy a snažit se celý den dělat něco smysluplnýho. Očima pozoruju širokou prasklinu na stropě a zvažuju dnešní pro a proti.
  Nakonec se štěstím zvítězí PRO, odhodlám se, vstanu z postele, obleču si věci, co jsem měl už včera na sobě, a v polospánku přicházím se zalepenýma očima do koupelny. Rozsvítím světlo a pohlédnu na sebe do zrcadla. Schází nám tu kráska, příšero, říkám si a opláchnu si obličej studenou vodou. Ihned se cítím o kapku líp. Podívám se na zubní kartáček, dýchnu si do dlaně, přičichnu a usoudím, že dnes ústní hygiena není nutná. Zkontroluju hodinky na zápěstí (10 minut do odjezdu autobusu) zhasnu světlo a dlouhou chodbou projdu do kuchyně. Na stole leží vzkaz od matky a na něm dvě stovky; finanční příděl rodičů na dopravu do školy a zpět plus pár drobných na jídlo. Peníze strčím do kapsy, pohrdavě se podívám na vzkaz a namazaného chleba na kuchyňské lince (ó, jak starostlivé rodiče to mám) si ani nevšimnu. V předsíni si obuji boty, obleču si zimní bundu, do kapsy strčím klíče od domu, zamknu a odcházím čekat na zastávku.
  Je šest hodin ráno, je tma, pouliční lampy pomalu končí svou noční šichtu a s cigaretou v ruce si připadám jako poslední světluška na Zemi. Za pár minut se ke mně přidá další ranní ptáče, postaví se ke krajnici a netrpělivě vyčkává a třepe se zimou.
  Za pět minut dokouřím svou první ranní vzpruhu. Za pár chvil přijede autobus. Promrzlý cestující nastoupí do autobusu, pozdraví řidiče, zaplatí za jízdenku, poděkuje a sedne si na volné sedadlo.
  Autobus mizí v dáli a já stále stojím na stejném místě. Pozoruju, jak se ztrácí za zatáčkou a pak se vydám zpět směrem k domovu. Odemknu vstupní dveře, vyzuji obuv, v pokoji ze sebe shodím oblečení,a ulehám do postele.

V hlavě mi zní, že bych si měl přečíst matčino psaní a že bych měl právě teď podřimovat na zadním sedadle autobusu. Pomalu usínám a zvažuju dnešní pro a proti.