Po meči málo zvoníků a čím dál tím víc louží

*

t

Nádhera...*

jo, ale jo (líbí) T

...ja mam pocit rozlomenyho chleba...tak nejak...ale hlad (na nej) nemam...pripadam si "tu" odcizenej, jako kdyz jsem chodil na navstevu k jedny tete, my jsme nebyli nejak bohaty, oba rodice ucili, zejo, a vona nam dycky dala takovyho zradla, ale ja tam nemoh jist...a pak mi tata nekdy i nafackoval, ze sem jen mlcel...segra byla jeste mala, takze ta byla z jeho ruky out...a mama mlcela...otec si pochvaloval, jak je teta hodna a pohostinna, ale pak mu bylo tri dny blbe....nic be zlym, jen muj pocit, alimrous...:)

líbí se mi, že jsi až zaťatá ve svém projevu plným asociací, které jsou čtenářům vzdálené, mi přijdou však uvěřitelné a ve svém celku i sourodé, a pro mne druhá a čtvrtá sloka nabízí spojnici k celku. Podobným způsobem, ponořena, píše třeba Markéta.

a pěsti jsou s lokty na stole?*

dík za upozornění

ani, ne... uniká mi smysl, ať dělám co dělám.

zaťatá, jako žena, jež se zakousne ve svém nebytí*

myšlenka by neměla zaniknout :-)

To vypadá jako účelovka.. příliš specifickejch detailů.. hodně číslovek, málo obraznosti, dneska se mi rozpadla..

!t.