jak číst G_B_SHOW ?

Vážení čtenáři internetové poezie, pokusím se v krátkosti subjektivně dotknout poetiky autora G_B_Show publikujícího na serveru Písmák.

TÉMATIKA:

U významné části textů sbírky „Dobře utajené slunce“ nacházím tematicky velmi často výrazný generačně laděný antikonformismus. Autor cítí potřebu vymezit svůj svět proti okolí. Tento přirozený a legitimní poetický princip dle mého soudu vyznívá  v autorově podání  černobíle a ploše.
Čím je tento vyhraněně antikonformní dojem z textů vytvořen? V ohnisku autorova zájmu nacházíme viditelné symboly spotřebního průmyslu a civilizace.. láhev Coca Coly, sáček od Cheesburgeru, reklama na pudinky od Dr. Öetkera,.plechovka Cherry Coke.
Způsob jak dochází ke střetu autorova a vnějšího světa pak vypadá třeba následovně:

„a to nejlepší z Abbey Road / vrhá na povrchní debilitu civilizace / rázem naprosto jiný úhel pohledu“ (4)
„posloucháte/ nanicovatý kapely/ nebo dobrý kapely/ který jsou ale/ dávno mrtvý/ jenom vy se tváříte/ jakože život/ a kejváte“ (5)

Odpoutám se krátce od konkrétního textového materiálu a zamyslím se nad obecnějším jevem blízkým části zdejší  internetové básnické komunity který pracovně označím „pseudorebelstvím“.

Volba snadných terčů a fetišů popkultury v sobě totiž skrývá paradoxně past nebezpečí myšlenkové plochosti a klišé – jakéhosi antikonformního negativu. Autor působí v rovině  generačního apokalyptického mluvčího. Ve své podstatě ovšem svým poselstvím ..možná nevědomky.. čtenáře utěšuje, nabízí mu možnost, aby kdesi za „debilitou civilizace“ (4) zahlédl nedotčenou pospolitost bytostí schopných se pozvednout třeba jen pouhým odmítnutím daného stavu nad průměrnou banalitu. Může jít o skupinu nepočetnou, tvořenou třeba jen  z autora a čtenáře. Je to paradoxně prvek který rafinovaně a dlouhodobě používá oficiální masová kultura. Je pro ni charakteristické zamávat konzumentům, po nichž je požadována stádní uniformita před očima možností, že přes současný status quo a také díky němu! by se z embrya „nadčlověka“, jež v každé nekonformně cítící bytosti je, mohl jednoho dne stát někdo jiný (…)
Pokud by takto formulovaná kritika světa měla být skutečně účinná a vyhnout se úskalím povrchnosti měla by buď obsahovat větší míru ironie.., nebo hlubší filozofující přesah především nabízející alternativy.
Zdá se mi bohužel, že autorova kritika plochých symbolů popkultury působí obdobně ploše a klišovatě symbolicky - a ve skutečnosti jen vyplňuje svým útěšným tónem prostor na trhu velmi konvenčních čtenářských emocí.

- vyvrcholení tohoto jevu lze sledovat v textu „Generation next“ – 
„ A my místo krve Cola v žilách /voda v prášku podražila „

V jiných textech se autor vyrovnává s  antikonformismem relativně úspěšněji – sofistikovaněji.   Je toho dosaženo  vyhýbáním se příliš očitým a provařeným symbolům konformity a oficiality a větším nasazením obecnější poetiky či významovým  přesahům v obraznosti.

„průlety hvězdokupou skrz dřevěný ploty / zčásti potrhanej smoking / občas koluje mezi námi všemi“ (5)
„ z prostornejch pláží sbírám mušle/ pisoáry/ novej druh/ to bůh/ se zas jednou zapomněl podívat/ do slovníku cizích slov“ (6)

OBRAZNOST:

Autor velmi často ve své poetice technicky angažuje obraznost. Při hlubším zkoumání se mi však zdá, že se v textu objevuje pouze jako atmosferická předehra, nejčastěji v úvodních partiích textů..  jakési efektní vizuální nakročení do příběhu .. za kterým jen málokdy spatřuji druhý kód, metaforu, nebo jinou strukturální legitimitu. Tento můj pocit je graduje zvláště u textů formálně vázaných, kde ona „vatovitost obraznosti“ i díky svému zakomponování do zvukového rytmu vyplouvá více na povrch a vzbuzuje oprávněné pochyby o jiné než akustické nebo primárně doslovné narativní funkci.

„Mraky se svíjí v agonii / a okapem rezavým protéká kyselý déšť“ (1)
„Kyanidový měsíc krvácí / něhu – a skafandroví tuláci / vylejvaj mraky z břehů, / - noc je krátká“ (2)

Kladným příkladem textu kde autor velmi zdařile pracuje s obrazností je text „Interview se somnambulem“ (7). Kde obraznost přebírá cele vládu nad textem a díky této strukturální nadřazenosti nad narativní linkou textu je schopna uniknout pokušení kulisovosti a klipovitosti.

POETIKA:

Jak autor tvoří svou poetiku?
G_B_Show poetika je v mém čtení vystavěná na přímém ataku autorova sebeprožívání ve vztazích nebo v generačních výpovědích. Technicky zde s výjimkami nenajdeme hru s dvoj- a víceznačností, šifrování, ani metaforu.

Metoda autora staví na konkrétních zážitcích, příbězích.. které transformuje více-méně zručně do jakési „lyrické - veršované emoce“ vznikající hromaděním dostatečného počtu efektů. Převládá prvek příběhovosti (signifikantní v tomto ohledu je text „Dopis ven“) nad strukturálním konstruováním. Poetika jakoby nevznikala textem samým, ale autorovým stylizovaně generačním, nebo individuálně vztahovým postojem v popisovaném příběhu .

Mezi básně které dle mého čtení kvalitativně ze sbírky „Dobře utajené slunce“ vyčnívají  bych uvedl např: „V protisměru“ kde došlo k uvolnění autorova rukopisu a k rozbujení obraznosti způsobem, který dokázal vnutit textu výraznější gradaci a napětí.
Dalšími povedenými texty jsou bezesporu „Upletla šálu z mého srdce“ „Šumák a nebeská houba“,“Nakonec“ „Duhové zklamání“, nebo již zmiňovaný text „Interview se somnambulem“.

Na závěr bych chtěl čtenářům doporučit sbírku tohoto autora ke čtení a jsem zvědav na jeho další tvůrčí vývoj a vaše reakce na jeho tvorbu.

V textu jsou odkazy a citáty z těchto textů sbírky „Dobře utajené slunce“:

(1) Anděl a Anděla
(2) Až. (--Saténové koma pro M.)
(3) Generation next
(4) Dopis ven
(5) Potrhanej smoking
(6) Sbíral jsem pisoáry
(7) Interwiew se somnambulem