Ostych

toto nie je zlé, zatiaľ najlepšie, čo som od teba čítala... a je tu pár dobrých nápadov, prekvaivých momentov, za to*

ta křehkost co vadí Derovi, se mi líbí právě... stačí mi pocit z těch slov, můj pocit ať už měl autor plány jakékoliv... jen mi moc vadí to "rozbřeskni!" - to je jak rána činelama tam kde je ticho...

Je to tak křehké, až to postrádá smysl jako báseň - protože nic nesděluje. Význam má (snad) pro autora..

Křehoučké, ale líbí se mi to - hodně. +

... pruhledny celofanek...

asi souhlasím--pomíjivé je velmi a jako by lehké v těžkosti, křehké taky, krásná slova tam máš

Tohle dílko mi přijde z těch, která autor skládá se zatajeným dechem slovo ke slovu, přebírá se jimi, vypouští přebytečné části, nechává jen to křehké. Výsledkem se pomíjivé dílko, příliš intimní a příliš uzavřené, příliš pocitové a vyhraněné a abstraktní a bezdešné. Nelze hlouběji kritizovat, není psáno pro čtenáře.