Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHlas...
09. 02. 2007
3
14
3000
Autor
MAJKL65
Padá noc
na kolena ticha
medový měsíc
slov tisíc
a tváře všude okolo
jako krása
jež opouští stíny úplňků
nad ránem ještě svlečená
na rtech
jdeme hladinami
vstříc probouzení
a na jezerech očí
vory víček mlčí
a jedna věc je stále kdesi
jistota
že hvězdy vlají
na nebi božím
a slyšet je sůl
i uvadání světů
uprostřed prachu mé volání
do plamenů
já na včerejší vodě
umřel jsem žízní
po tobě
14 názorů
Seniore - to co prezentuješ jakožto autor za hrůzy je opravdu nevídané... Naštěstí zde máš jen dva exempláře :-)
Rozpačitý začátek i průběh básně, ale závěr se mě zase líbí moc.
Působí to na mě jako, že jsi do toho chtěl dát asi víc než se povedlo...
Věc je to jiste snaživá (3-) ale nepůsobí moc jakoby samozřejmostním dojmem autorské lehkoperby. Místu mu pero těžkne pod nánosem klišobahna a nevyhne se obligatního číslování slov či všudeokolnatost vybraného objektu. Místy ale zase (a to častěji) budu relativně chválit odlehčení od tohoto vzorcového upachtěnna směrem k samospádnosti, což je na půl cesty ku kvalite. škoda jen že jakoby uvadání světů je slyšet zrovna s nějakou solí, což je jako závan a cihla. Ku kvalitě povede cupitavost po kolenech ticha co vory svíček mlčí jakoby.
..a libi se mi, ze uz jsi hodnej a nehadate se s Vitkem, jen tak dale!!!D...dekuje me!!!