neobratně

ani nevím proč

                   je všude rozsvícený

                   dopoledne, odpoledne, za světel a nudné zimy

       ani nevím proč

   nezhasnu, když mi za to vynadáš

        nehlesnu

tobě něco je?

nevím, co je tobě.

dala jsem se na rádoby pop artovou grafiku

fotky z gymplu dělám tyrkysový, růžový, žlutý...

chybíte mi, a tak jsem si ustříhala dredy na znamení stáří

zbytečně nervoidní

sarkastická

a rozhodně hloupá

s atopickým ekzémem

lehávám na zádech

s čekáním, kdy už se vrátíš

jsem na tobě upnutá

když televize nejede

s katalogem starožitnýho francouzskýho nábytku (komoda za devadesát tisíc a víc)

v posteli

jo, já čekám v posteli

mně je úplně jedno,

že mě někdo volá.

někdy despota

žárlivec lhář alkoholik

a rozhodně můj muž

zahlazuje mi puchýřky z ekzému moje dlaně vypadají jako by jim bylo devadesát

přesně dvě odpoledne

schválně, jestli to stihnu

pomodlit se

vyprat

zachránit tě

budu tu tak dlouho, jak jen to půjde.

už to nejde, ale vrátila jsem se.

neobratně