Nedotknutelnost zatmění

*

*t

hmmmmm .... dobré .... T

Myslím, že je to cenná vlastnost, dělat věci tak, jak je cítím, vnímám, protože je to cesta k svébytné profilaci, a také docela spolehlivá cesta, jak si nakonec porozumět s čtenářem. Kdyby jsi psala způsobem začátečnice, pak bych to nepsal, ale tvůj případ to není. Kdybychom seděli někde při víně a diskutovali, pak bychom si i vyjasňovali některé obrazy této básně, a mohlo by se zdát, že bych byl třeba i kritičtější. Ale to není možné, a není to ani třeba. Z básně cítím tvou osobní potřebu vnímat a dotýkat se, a také odvahu sdělovat to tak, abys své vidění předávala tak, jak si dle tebe samo přeje. A to je víc než nápaditost.

a2a2, děkuju ti, hodně se mi věnuješ. Píšu tak, jak mi "zobáček" narostl, občas zkouším změnit formu, ale nejde mi to ... zůstávám "si" věrná ... hodně čtenářů mi říká, že jsem zakuklená do sebe, sice to vnímám trochu jinak - prostě jen neumím křičet a chybí mi touha někoho přesvědčovat I tahle moje slova teď asi znějí jako obhajoba, a není tomu tak ... možná, že se neumím vyjadřovat a možná to dělám tak upřímně, že tomu ostatní nechtějí věřit. Ještě jednou děkuju

Jarmilko, jsi hodně pohroužena do sebe, do svého vnímání, člověk tě musí častěji číst, aby snáze pronikl. Na téhle básničce se mi osobně líbí, jak, obrazně řečeno jsi od pohledu do studně pronikala až na její dno. Nezůstává mi uzavřena, a vlastně je hodně sympatické, že zůstáváš věrná sama sobě.

t

dořeky...t. :o)

t

Jakoby náznak dobre myšlenky zabit obrazivními pahýlzy a nedořeky. 4+

Umíš mě dostat!!! *!

*, ale přijde mi, že si píšeš čím dál víc pro sebe

*

rozprodej tajemství mezi palcem a ukázáním ***

*

****