Až jednou

Až s létem vrátíš noci vlahé má obnažená ramena až přiznáš si na co ti drahé že nebyla ti souzená jediná z chvil kdy jsi se ztrácel a vymlouval se na bontón tón naší písně znova zazní jsme ještě – blázni – v oblacích až zasedneme do lavice v níž poprvé jsme seděli skrz zlatý mok až v dno sklenice vstříc budoucnosti hleděli a trochu oči zavírali víc chvějíce se obavou nad hlavou vyjde zpoza mraků slunce – co už se neztrácí až ještě jednou naposledy tvůj před půlnocí zjihne hlas já budu bledá i ty bledý zeptáš se s vášní: Věděla´s? a budeš sotva pravdu celou chtít znát – vždyť tvé se podobá pro oba v nás zas rozezní se písně – o srdcích v rozpacích

---