Setkání s Pierotem

Miloval slova mnoho jich vždy v ústech měl tak – halabala zpočátku jsem se trochu bála že do srdce mi neviděl spíš z nudy jsem vždy kontrovala s pocitem že se nedá jít kam jsem si v koutku duše přála čas s ním tak rychle nemíjel /dnes už to vím – pro dobro věci/ až v jednu chvíli nečekanou kdy zdálo se být všechno pryč očekávání má šla stranou našel ten klíč maličký klíček jímž zamkla jsem se přede všemi možná to neví možná ano s jarem se dlouží každé ráno s ním voňavé a rozehřáté jdu v jednu spát a o půl páté už na víčka mi dýchá: Vstaň! - jak příjemné … dřív v klatbě s tichem zas můj dům zvoní šťastným smíchem má srdce plné plnou dlaň a přede mnou je otevírá vím tam kde víra nechybí se rozplynou mé pochyby a žije se a neumírá

---