Ideé fixe

Múzo, ty, jež pestrými barvami maluješ den

Otevři se. Neboj se. Plavým krokem následuji tvou chůzi nebeskou.

Jemným štětcem prozraď mi můj osud.

Expozice v provedení bude dráždivá, avšak bláhová jako lísteček ticha.

Múzo, usměj se, dodej mi odvahy.

I já cítím, i já pláči, i já miluji.

Letos vrávorám jako maličká lodička bez vesel uprostřed mocné vlny.

Obracím se k Tobě, buď mi věrná, buď mi vším.

Víra v Tebe spřádá fantazijní tvary, žene stádo touhy na pastviny.

Ach, jak silueta hvězdičky nad kopcem nám mává, míříme spolu dál.

Neptám se, jen se nechávám unášet žertovným proudem tvé rozkošné vůně.

Tvá přirozená krása, povzdech právě vykvetlého poupěte, obnaží svůdnou krajinu.

Múzo, už se prosím rozhodni,

nenechávej vrásčité starosti na mých slabounkých bedrech.

Loučíš se, horká kapka slzy roztříštila se o jarní květ.

Náhle jsi rudou křiklavou temperou, jako by přidala pár desítek let.

Stále dojímáš, těžké srdce provozuje akrobacii ve světle slunečních paprsků.

Kdykoliv se podíváš do bleděmodrých očí, zůstávám beze slov.

Ozdob mne svým půvabem květinko, rozkveteme ve společný, nesmrtelný květ.