hříšná

dojem naivní.

*

nemluvili

Kdyby neexistovala noc, nikdo by nezahlédl bílou paní, kdyby lidé nemluvily, nezáleželo by na jejich barvě. Přizněj barvu a budeš za blázna, mlč a lidi ti stejně neuvěří. Líbí se mi, řekla mi dost

hej *

Zbora, buď máš pravdu anebo ne :-) ne vážně díky za kritiku.. nepovažuji teď za nutné ten text hájit.. samozřejmě daný relativizující "postoj" typu že něco je černé jen díky srovnání s bílou atd je bezpochyby možné vyvrátit jinou filozofií o spektru bla, bla, ale o textu to až tak moc nemluví.. je to stopa mého myšlení v daném čase.. možná mumlám příliš potichu a není rozumět nic.. nic víc nic míň.. :-) kup nebo ohrň nos :-))

Přes veškerou úctu k Tvému zájmu o teoretickou stránku poezie musím konstatovat, že na mě dílo víceméně nezapůsobilo. Příjde mi, více než cokoli jiného, jako text "for sale" Navíc mi některé obraty připadají nepřesné pro vyjádření daného, i samy o sobě. Za všechny bych jmenoval první verš, kdy tu hranici stavíš velmi pevnou, aniž bys bral vpotaz, že slouží k přirovnání pravým opakem (je to záměr?)...a i když rozumím proč je písmo černé jen na bílé stránce, logicky mě napadá pozastavit se nad slovem jen, které je ve všech rovinách zavádějící, protože určuje s definitivní platností vztah mezi oběma (v tomto případě) barvami, což ovšem zanedbává všechny ostatní varianty. Vliv textu na moje myšlení je v tomto případě takový, že kroutím hlavou nad souvislostmi a snažím se pochopit, z jakého důvodu se zrovna to váže zrovna k onomu. Ukazuje na filosofický podtext, ale pokud má opravdu hlubší smysl, než mnohokrát řečené, uniká mi...stejně tak jako mi (asi) uniká závěr, ve kterém slovo bůh podle všeho není totožné s výrazem duch svatý, ale o skutečném smyslu mohu jen polemizovat. Tvou úvahu týkající se fonetického básnění jsem buď nepochopil, nebo mi příjde neopodstatněná, nebo jsem nedošel ještě tak daleko. Zvuk (ať už zvukový podklad, nebo čtení samotné) dává (pokud je vhodně prezentováno) básni nový rozměr a dokáže ji zvýraznit (nebo samozřejmě i úplně zabít), zintenzivnět, prožít. No, přiznávám s klidným srdcem, že jsem asi mimo text. První strofa mě totiž vede úplně jiným směrem než druhá...je ve své podstatě nejistá...a druhá naopak čpí jistotou...ale pořád mi na její jistotě něco nesedí. Jakoby bylo něco za (a možná není a já to tam hledám jen proto, žes ji napsal Ty). Vážně nevím.

To ani, či ne, jediný rozpor, pro který stojí život číst - i žít.

ja som optimista, čo sa týka budúcnosti...a možno aj trochu skeptik, čo sa týka smrti metafory...a predovšetkým ma láka to dobrodružstvo, takže sa nechám prekvapiť, s čím príde nová kultúra, ktorá bude zaiste oponovať postmodernej...:)

t I p

přiznám se že konec, s bohem, mně taky vadí...vadí mi, i kdybych s ním souhlasila

to je krásně řečeno s tím Heideggerem.. možná je skutečně na spadnutí "smrt metafory" jako reliktu "orálně - situačních kultur" v myšlení a básnické stavbě.. zda je to ke škodě či nikoli není otázkou.. asi to bude faktem.. čeká nás tedy zřejmě dobrodružství objevování nových abrstraktních vitruálních modelů poetiky založené více na světě textu a jeho vizualitě než na konkrétnosti a hmatatelnosti historických vzorců.. (ale s tím určitě zastánkyně "autentického bytí" nebude tak lehce souhlasit :-)

díky...to si povedal pekne...tú knihu si musím zohnať...ja som sa zaujímala o podobný problém v oblasti vývoja jazyka od prvých kultúr po dnešok...zaujímal ma rozdiel medzi mýtickym jazykom a pojmovým...tiež je to úžasný paradoxný rozdiel...pričom jazyk vždy odráža myslenie...sú teoretici umenia, ktorí si myslia, že je potrebné sa vrátiť k mýtickému jazyku, kedy existovala harmonická jednota medzi človekom a prírodou...niektorí považujú metaforu za malý mýtus...a najpresnejší spôsob zobrazenia reality - Heidegger som presvedčená, že je naozaj veľký rozdiel medzi písanou a čítanou poéziou...čítanie môže text posunúť do celkom iných rovín...dať iné významy...

vločkaa..! děkuji.. tento text je zavinutý ze třech vrstev jak cibule .-), pominu-li tu osobní, hodně mě teď inspiruje kniha od Onga "technologizace slova" kde je vysvětlován vliv textu na naše myšlení.. srovnává primitivní kultury a historickou "orální literaturu", nebo negramotné s lidmi kteří mají zkušenost s psaným slovem.. s lidmi pohybujícími se v abstraktním způsobu myšlení nebo v současném mediálním světě. Dostává se k velmi zajímavým závěrům ohledně psychologie psaného textu a rozdílům jeho vnímání oproti verbalitě.. napadá mě těď spoustu paralel mezi rozdílem konzumace "psané - knižní- poezie.. tj čtení sama pro sebe" a pouhého "slyšení poezie" jaký význam má vůbec dnes poezii číst.. tedy hlasitě artikulovat pro poslech? nevzniká nový druh poezie svázaný s grafikou textu výhradně pro intimní čtení atd? nevniká nový druh poetiky vyvolaný textem samým bez vazby na realitu? jak znám tvou oblíbenou biografii by se ti to líbilo.. zde v čechách to vyšlo v nakl. Karolinum moc díky za hezkou kritiku.. ano mám dojem dnes se hodně lidí dotýká už jen textem..

pekné...až tělo obléka jakýkoli tvar/mezitím co očekávame slova z úplně opačné strany...kde je tá hranica?medzi telom a dušou?čo myslíš?existuje vôbec?dá sa nájsť?ktosi raz povedal, že ľudský dotyk je vlastne načahovanie sa za dušou...

to až tělo obléká jakýkoli tvar ..to jediný bych ti tak věřil.. jinak to je takový kam bych to až navlík..provlík..atd

!!! *T

nazev v potaz beru...to jo...presto....jako legranda dobry--------------))

..kdyby bylo na konci "sbohem", OK....jinak teda uz jsem si tady vo boha dneska pekne drzku vomlatil...)))