Tomu se říká mít oči na šťopkách...

Jedna z nich si sundala kalhotky a lehla si na postel. Stočila se do klubíčka, hlavu si schovala pod polštář a mrzla. Bylo otevřený okno, ale neměla sílu vstát a jít ho zavřít. Mohlo být tak kolem půlnoci. Druhá za ní zavřela dveře a odešla. A ona tu jen ležela a poslouchala. Kam asi spadla ta hvězda, kterou viděla padat, když byla ještě venku? A jak dlouho to ještě bude trvat než spadne další? Do tváře jí svítil měsíc. Ale proč? Proč zrovna jí? A kam se poděl ten kluk? Ten kluk, co jí ještě před chvílí prznil před jejím domem? Voněl. Voněl jako levadulovej gel. Za patnáct padesát v plusu. A voněl taky po cigaretách. Vanilkových cigaretách. A z pusy mu táhlo tak hodinu dvě vypitý víno. Levný víno. Za dvacet osm. Taky v plusu. A pak, pak voněl jako ona. Jako její tělní tekutiny. A ona, ona voněla jako on. Milovala ten pach. Pach, tak osobní. Pach její a pach jeho. Pach sexu.
Chvěla se. Chtěla jít jenom do kina. Jenom se jít kouknout na film, kterej už viděla třikrát. Měla ho nejradši. Jak se vlastně mohlo stát, že kouknout se po čtvrtý na oblíbenej film znamenalo ležet na posteli úplně nahá a páchnout sexem? A chtěla vůbec? Ani ho nedokoukala. Bylo to poprvé, co ho nedokoukala až do konce. Uvědomila si, že být udělaná klukem jí dělá větší radost než sedět v biáku. To je děs. A uvidí ho ještě někdy? A co vlastně? Ten film nebo jeho?