Zlobím..

Zlobím se..uteč..!

Uteč až na okraj..běž a breč a vztekni se, vem si to všechno sebou, ukryj to přede mnou.

Pomysli..je to opravdu tak, jak jsme chtěli..?
Opravdu jsem to všechno chtěl takhle a s ní..a znova?

Nač znova ty ruce, nohy, dvojitý polibek..
a zase ty oči..polekané..drzé..mstivé..nejisté..jako já uvnitř..

Bylo to naposledy a vůbec to nebolelo..,
to znamená.., znamená to..že už z toho nezbylo nic..

Vzteknu se a zkopnu tu myšlenku..
dokážu jí přinutit, aby utekla..?

Jakobych nemohl uvěřit, kým je..
jakoby stále nechtěla uvěřit, kým jsem.