O Jednorožcích, Tučňácích a chamtivém Vilíkovi

Bylo nebylo, za devatero harddisky a devatero procesory žila, byla Zahrada informací. Binární stromy se klátily v datovém větru na pozadí bitmapové oblohy, zkrátka krása. Lidé chtěli využívat plodů Zahrady, avšak to nebylo možné dělat přímo, protože to byla zahrada kouzelná a nikoli taková ta obyčejná, kterou máte možná někteří za domem. Lidé k zahradě přistupovali nepřímo, prostřednictvím kouzelných zvířat a rostlin. Bylo tu třeba Jablko: po jeho snězení se mohl člověk kochat krásou Zahrady v uživatelsky přátelské a příjemné podobě. Pokud to někomu nestačilo a chtěl znát a umět víc, byli tu Jednorožci (anglicky přibližně UNIXorns). Na hřbetu takového Jednorožce mohl člověk velice rychle a efektivně projíždět Zahradou a využívat ji. Ovládání Jednorožců nebylo úplně jednoduché: bylo potřeba zašeptat do kouzelné ulity (shell) to správné zaklínadlo. Jednorožec jej potom velice rychle a odpovědně vykonal. Pokud zaklínadlo bylo špatně, Jednorožec udělal něco jiného než člověk chtěl, také učení se zaklínadlům nebylo lehké, proto většina lidí spíše jedla Jablka. V zemi za Oceánem žil byl jeden člověk. Jmenoval se Vilík Brána a měl jedno jediné přání. "Chci být bohatý!" říkal každému na potkání. "Ale tvůj tatínek je přece boháč, nebo ne?" odpovídali mu. "Ano, ale já chci být ještě bohatši. Chci být nejbohatší na celém světě!". Vilík se dal dohromady s partou kamarádů a začal vyrábět a prodávat Okna. Nebyla to jen tak obyčejná Okna, ale byla v nich černá magie: dovolovala lidem dívat se do Zahrady informací a částečně jí využívat. Protože měl Vilík za ušima, dokázal přesvědčit lidi, že Zahrada informací je nejlépe vidět právě skrz Okna. Lidé přestali jíst Jablka, o Jednorožcích neměli ani tušení a používali Vilíkova Okýnka. Okna však měla své nevýhody:to všechno občas se stávalo, že se zasekla, nešla otevřít ani zavřít, pomohl pouze skřítek Resetníček, který se stal přítelem každého, kdo se díval z Okna. Pokud chtěl někdo do informační zahrady něco přidat, Vilík mu řekl, že to nejlépe udělá, když do Okna řekne Slovo. Informace vytvořené pomocí Slova bylo však možno číst pouze jiným Oknem - a to ne vždy, pokud byla za druhým Oknem menší Kancelář než za tím prvním (šikovný chlapec Vilík vyráběl i celé Kanceláře), nešlo ani to. Také pokud se někdo chtěl na Zahradu podívat pořádně zblízka a detailně, Okna se stala neprůhlednými a chudáček neviděl vůbec nic. Také bylo na Oknech spousta záclonek, malůvek, cingrlátek a grafiky, pod jejíž tíhou lidem kvílely procesory a disky se točily, točily a točily.... Vilík si mnul pracičky, protože díky jeho chytré politice si byli lidé nuceni kupovat nová Okna a nové Kanceláře z Vilíkovy malé měkké firmičky. Jablka nikdo nekupoval a hlavní sadař Štěpán Zaměstnaný je dokonce na chvíli přestal pěstovat. Drsní jezdci na Jednorožcích stále cválali v hloubi Zahrady, ale obyčejní lidé neznalí magie o Jednorožcích vůbec nevěděli. Lidé byli nespokojení, vypadalo to, že to všechno dopadne špatně, ale na jedné poradě jezdců na Jednorožcích povstal jeden z nich - Linus - a prohlásil: Nic proti Jednorožcům, ale jsou drazí- člověk je musí hřebelcovat, krmit a podobně. Chce to něco podobného, ale aby to pro lidi bylo zadarmo. Linus potom velmi dlouho šeptal Jednorožci něco do ucha a ten narazil rohem do skály. Vytryskl pramen - takzvný Otevřený Pramen. Z něho vylezli Tučňáčci, moudrý Apač a další roztomilí tvorové. Nebyl to pouze sám Linus, kdo pramen otevřel. Také Ríša Stallman a mnozí jiní se toho účastnili, ale nebudeme vám nyní zbytečně plést hlavu. Tučňáčci se postupně vylepšovali ve vodění lidí do Zahrady informace, protože narozdíl od Oken, Jednorožců i Jablek pokud někoho napadl zlepšovací návrh na to, jak by se mohli Tučňáci chovat lépe, mohl jej říci Linusovi, nebo také přímo tučňákům. Začalo přibývat lidí, kteří Zahradu informací navštěvovali v doprovodu Tučňáků - nebylo jich sice zatím víc, než těch, kteří se dívali Okny, ale stále jich přibývalo. Tučňáci měli na jedné straně hodně podobnou náturu jako Jednorožci, ale snažili se postupně být k lidem i přátelští, aby se lidé cítli podobně, jako když jedli kouzelná Jablka. V našich krajích byly sice stále problémy s tím, jak naučit Tučňáky dobře česky, ale to nadšencům nevadilo. Vilík zpočátku Tučňáky přehlížel, ale postupně mu začalo docházet, že jsou lepší než Okna a že pokud to tak půjde dál, nebude už nejbohatším na světě. Zaplatil spoustu zlat'áků těm nejlepším našeptávačům a ti pak našeptávali lidem různé pomluvy o Tučňáčcích. Spousta lidí také znala pouze Okna a nedovedli si Zahradu informací představit jinak než z pohledu přes napůl neprůhledná a špinavá skla Vilíkových Okýnek. Také tu byli lůzříci, kteří zašeptali do kouzelné ulity Tučňáků nějaké nesprávné zaklínadlo, Tučňáci je zavedli jinam v Zahradě informací a nazlobení lůzříci je pak pomlouvali... Zuřil lítý boj. Harddisky se točily, procesoři počítali, paměti si pamatovaly...Každý v něm využil ty nejlepší informační zbraně. Štěpána Zaměstnaného například napadlo, že člověk bude velice silným bojovníkem, pokud sni Jablko a potom si sedne na Jednorožce. Jmenovalo se to Mac OS X, ale to je trošku jiná pohádka... Ptáte se jak to dopadlo? Jestli žili št'astně a spokojeně až do smrti? Přátelé, tato pohádka nemá konec. Je na vás, jak to dopadne. Je na vás, jestli vyhraje Vilík a jeho Okýnka, nebo Tučňáčci, Jablíčka a Jednorožci. Vybírejte mezi nimi dobře a řid'te se pouze vlastním srdcem.

---