Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seupomínkové předměty
Autor
pole
UPOMÍNKOVÉ PŘEDMĚTY
My dva
Dva hrnky na kafe. Hnědý a béžový.
Oběd v zahradní restauraci. Procházka
fotka na stěnu v obýváku (mezi okna s červenými závěsy)
Natoč se takhle Usměj se Nehrb se Miláčku
A kdo si tu fotku vezme jestli
A Köhn
Pařížskou ulicí k židovské čtvrti. Je tak hezky
S věkem svět mělčí, hubne.
Všechna Ano všechna Ne
vyšumí v našedlý opar okolo hlavy
v rukou upocená nejistota, usmívá se, teple švitoří Teď doleva
Doprava Kam
Unaveni sluncem
Vchod do našeho domu.
S verandou jak z ruského románu, viděls „Unaveni sluncem“?
Sluncem unaven
S taškami plnými dárků do nového bytu
hrníčky obrazy alba věci
připravené sát vzpomínky
znovu je vyplivovat při nudných večerech
samoty..
Taška
Předsíň, klapot, odložená taška
zuté boty, uvítací tanec
s obývákem Tu dózu tady nebo sem
Předsíň, odložená taška na věšáku (s kostkovaným vzorem)
je babička: ta ano a ta ne
co stála pevně jako suchý hezký klas
na prahu pole
před bouřkou.
Dřevo
Za oknem pole, máznuté nebe, v knihovně
Knap, Toman, Hora, u domu naskládané dřevo.
Babička. Nákupy na vesnici.
Soboty ráno. Babička, děda dva pevné body
vaření práce smích, u domu hradby dřeva
dvě polínka, klacík
je loď. Je věc.
Pravá.
Únik
Pořád tančíš pokojem. V předsíni
zachrastím klíči, dva rychlé kroky, vrz dveří
přes dvorek, alejí, předměstím přes pole přes kopce
okénko stažené, odvětrávám
šedou blánu mozku
zaostřuji utíkající
stromy v krajině...
Hon
Měkký dupot chodidel po nových parketách
odpolední slunce ve vlasech
hřbet se pne
v čekání na dotek
ruce v bok, hlava na stranu, slunce na skráních,
zkoumavý úsměv ve tváři Vím co teď chci
Jistotu.
Zaražený pohled z okna:
Šťastný smích ženské s kočárkem
zakopl u poslední lavičky
když společně běželi
dohnat milovaného muže.
Svět mělčí
Tichý prostý zvuk
nezahuštěný nepravými plyny
jen stromy, ptáci, ves. Je slyšet nebe nahoře
jak po něm šustí mraky.
Babi, dědo. Náves přes pole dům č. 3.
Zlámané trámy čnějící jak žebra. Zbořená zeď s oknem kuchyně.
Svět mělčí
v břečce otázek
smutně odmávnutých rukou.
Naše fotografie
Ubíhající stromy, kopce, vsi
kupé zalité oranžovým pudinkem světla
za normálních okolností
krásná podívaná Už Praha
(hl. n.), centrum, doprava alejí
dvorkem, předsíňí Kabela je pryč...
v obýváku prach, suť, trámy
zima venku Na zbořené stěně
naše fotografie
Antonioni
Teď přijde
melancholická písnička na konec. Titulky
chlapce s nejistotou nikdo nepochopí
rozdají se hrnky, fotky ostatní
upomínkové předměty
všechno mezi námi dvěma
zkornatí do lživého tvaru (vždycky jsem tě měl rád)
obalíme se hudbou, romány, filmy, končícím létem
a konečně nás ukonejší
objetí sebepravdy.
duben 2007