Tak hezky popořádku...

        Zase se mi rozlejzá ten drbací ekzém na noze...k doktorovi s tím zase nejdu, protože by mi na to dal kortikoidy a to bych při svém způsobu života nepřežila. Moje matka jela na naší chalupu (jo, já vím, patří dědečkovi, hlavně to nezapomeň zdůraznit...), kde se nejspíš chystá okopat všechen ten pórek a jahody, přičemž má neustále telefonní drát okolo krku a vyzvídá na celý Praze kdy za ní jako teda přijedu...     
       
    ...do toho dvěstě tisíc kamarádů, se kterejma se přinejmenším rozešly všechny lásky jejich ubohýho života a potřebujou si poplakat nejlevnějšímu psychologovi na rameni...ještě úklid kadeřnickýho salonu...nákup, kde jsem se rozzuřeně pohádala s tou nejmenší vietnamkou, co jsem kdy viděla a za dnešní den asi osmý kafe, který mi náladu zase nezlepšilo.

    Sednu si do monstrózně nevkusného křesla....a konečně shodím ten zasranej úsměv z mýho ksichtu...zapnu televizi, vypnu televizi...uklízet nebudu...hlad nemám...kafe dopito. Kafe mi totiž trvá zhruba tři minuty, piju ho s deci kafe a třema deci mlíka...kafaři mě nemůžou ani cejtit...prej hanobim celej kávopijskej cech...přesne tak mi to jednou jedna řekla...

    A tak si otevřu kaktusovej džus, vezmu si dalekohled a očumuju lidi na ulici... přemýšleli jste někdy o tom, že když jdete z metra, parkem nebo po ulici, že vás může někdo sledovat? Asi jsem paranoik, ale mě se tohle stává pořád. A nejlepší obrana je útok. Když vidíš lidi seshora, tak se ti nic stát nemůže. Leda vypadnout můžeš. A na to já si dávám bacha, protože mám závratě.

    Támhleten týpek vypadá na to, že právě někoho odpráskl. Bože, jak já nesnášim handsfree! A ještě je v saku...drsňák na druhou...a má bradavici u nosu...(mám dobrej dalekohled...vidím fakt všechno...)

    Slečna z flámu...tršku se motá, mrška... a jéje, kabelička nám upadla, hlavně si nerozbít pusinku... jasně marlborko...lesklej zapalovač...no fuj...zařízlý kalhotky...tohle vidět nemusím...

    Páreček jak z filmu..vrků, vrků..mlask!...

    Odtáhnu se. Je možný, že bych záviděla cizím lidem? Asi jo. Asi jsem zapšklá. A jestli taková zůstanu, tak nikdy nepůjdu po ulici bez toho, abych věděla, co se mi děje nad hlavou...protože bych jí měla přilepenou k jiný hlavě...odhodím dalekohled a sednu si zase do toho křesla... a zapnu tu televizi...a už jí nechám zapnutou...radši.