K prvnímu odstavci bych řekla jen:" pravdu nech vínu a miluj lži."Lži jsou daleko víc krásnější a o pravdu nikdo nestojí. K tomu dalšímu není co dodat, jen možná kdyby to bylo víc délší rozvláčnější a víc nabitý citem, pohrdání, lhostejností, zabíjením....to se ale nedá nikomu vnucovat. Líbí se mi to :-)) T*
Já stojím o pravdu. A moc.
Ovšem lež je zpočátku taky pravdou.
Tak. Ježiš. Pravda je, že mám taky ráda upřimnost. Jak už jsem kdesi řekla, když mi někdo dokáže říct, že jsem něco zvorala, můžu mu věřit i když řekne, že jsem něco jinýho udělala dobře. To je jedna věc. Druhá věc je příjemná malá lež, kterých si lidi napovídaj mraky. Když mi chlap, kterýho miluju řekne, že mě nikdy neopustí, potěší mě to, i když vim, že si tim nemůže bejt jistej. A další vec - člověk opravdu nemůže z pusy vypustit, co ho napadne. Muj manžel to dělá a je to šílený. Nemyslí to vůbec špatně, jen nemá tu potřebnou autocenzuru. Když kamarádovi umřela maminka a on u nás seděl naprosto zdrcenej a brečel, tak muj muž se ho zeptal, kdy bude pohřeb, on řekl, že v úterý a muj muž vypustil: "Aha. Je pátek. To jí asi zatim dali do mrazáku." V tý chvíli bych ho zabila.
A taky už jsem pochopila, že ne každýmu stojí za to řikat pravdu. Tak ji řikám jen těm lidem, který si to zasloužej. S těma, který si to nezasloužej, neztrácim zbytečně energii. Uf :-)*
- no uf....
- souhlasim s tebou
- tohle je věc, o který se dá polemizovat, ale ve svý podstatě je jasná a vyřešená
- napsal jsem to před dvěma lety, teď si stojim akorát za tim prologem
Aha :-))) tak jsem to smolila zbytečně :-))))) člověk se mění :-)
to jsem chtěla slyšet :-)))))
krásný prolog, plně s ním souhlasím
taky nemám ráda lhaní a přetvářku
ale fakt je, že jsem kdysi taky párkrát někomu řekla, že nebudu mít čas - nechtěla jsem mu ublížit, myslela jsem, že mu dojde, že nemám zájem nebo ho to přestane bavit na mě dorážet
je lepší říct: jsi úplně jiný než já, mám naprosto odlišné představy o svém životě, nedokážu si představit, že bychom spolu byli šťastní, nezlob se, ale už mi nikdy nevolej a nesnaž se mě kontaktovat, protože už teď mi hrozně lezeš na nervy a nechci s tebou mít vůbec nic společného!
tak takhle?
nebo jak?
- nemusíš odpovídat, už to dávno neřeším, jsem (snad šťastně) vdaná
Jsi zase mimo. Já jsem na ní nedorážel, nechtěl jsi za ženu, byli jsme přátelé. Neni to o lásce, ale o přátelství. O obyčejném přátelství. Což je sice taky druh lásky, ale ne ten, jakej jsi měla na mysli. Proto ti taky odepisuju. Ale kdyby šlo o lásku, tak bych rozhodně uvítal tvou verzi odmítnutí, lepší než nějaký náznaky.
škoda, hezky se to rozjíždělo, čekala jsem to delší....
je mi ted' skvěle, právě proto, že sem ve svém vlastním obrázku, mám kolem sebe málo lidí, právě proto možná, že spoustě nevyhovuje, když neviděj ty obrázky....
sem pozvu Q, snad si to někdy přečte a přiloží nějaký to slovo do pranice :o)
my jsme totiž dvě netypický kamarádky, co nepotřebujou obrazy, prostě se můžem klíd'o chovat jako zvířátka ale jsme to my a tak je nám líp, uvolněnějš než zarámovaný v nějakých pěkných obrazech...
jasně, že se snažim být třeba hodná na lidi kolem, ale když mě někdo tak nějak nasere, tam mu to řeknu, neeee?
je slušnost a slušnost v "obraze"...
nejde o to, být slušný za každou cenu, jde o to, být slušný, když je to na místě...
jestli musíš ze sebe dělat něco, co nejsi, abys ulovil holku, pak je to dost smutný, páčkdybyste spolu pak jednou žili, tak jako tak pozná, jaký jsi, nebudeš přece mít na obličeji masku celý život, proč se rovnou neukázat takovej, jakej jsi, chápej, že když tě má rád někdo v Tvojí nejhorší podobě :op pak je to vážně asi ta pravá láska :o)
tak....uf
ale vážně by stálo za to v tomhle pokračovat
Pokračovat - myslíš jako stylem; a dodat nějakej příběh?
Nevim jak začít. Prostě ten poslední odstavec je zbytečnej, nejedná se o žádnou moji holku ani o holku, kterou bych chtěl, nejedná se o mou masku, vím co je to láska.
Navíc nevim, jestli bych se za to, co jsem napsal kdysi, dneska postavil. nesmažu to jen proto, že nerad mažu starý věci.
Koukám taky, že sis vybrala zase nejkratší věc, jasně, ty dlouhý se nedaj číst na monitoru a už vůbec ne teď v noci. Takže tuhle poznámku ignoruj.
nevybrala sjem si ji, protože je nejkratší....to se podle názvu nepozná :o)
ale podle názvu....
mslela jsem pokračovat v téhle úvazea vůbec úvahy Ti si ymslim docela jdou
Pracuju na syntéze úvahy a povídky. Povídky mám moc prázdný. Raději si nečti nic staršího, jo?
okí, jsem začala tu předposlední tu povídku....jenže sjem si to ted' omylem celý zavřela....
Chyba to asi neni. Já jsem já a jsem takovej jakej jsem. Jsem axiom a když se změnim, pořád to budu já. Nevim. Stačí chyby nehledat, pak neni o čem mluvit.
No, já dopadl tak, že ani nevím, kde jsem skutečně já...
Ale je to chyba, když se staneme obětí vlastní role?
Čekám.
Jsem rád, že mě čteš a blížíš se k těm lepším. Pokračuj.
wow,tak já sem..no, ztracený dozajista. Nevim čí sem, co sem, a co dělám, a jestli vůbec sem, a jestli se chovám dobře a jestli vo to de a jestli a jak se vlastně chovám. no ty bláho...
Ovšem ,..pořád si počkáš..
:o)))
Každej člověk je od dětství utvářen k podobě společnosti, ve které se pohybuje, záleží pouze na něm, kdy a jak moc se od toho dokáže oprostit a říct, že už není ovlivňován okolím, ale on sám ovlivňuje. Každopádně se to nedá říct s absolutní jistotou. To souvisí i s tím, že si mnozí zakládají spíš na tom, aby si zachovali tvář před světem, ale už nehledí, jakou tvář mají sami před sebou.
Pouzitelne, ale "vnitřní postoje a úvahy jsou ovlivňovány těmi vnějšími vlivy"? Neni to spis obracene? Nebo neco reknes a potom o tom teprve premyslis a delas si na to nazor?
Ale taky jsem nekde slysel todle: Svedomi je strach ze se nekdo diva. Nerika to, ze i kdyz mame iluze o sobe, ze je pro nas dulezitejsi, co si o nas mysli ostatni?
No, fajn, ze do toho vidis.
Hm, za těch dvacet let ještě dohromady nic :(
stvn: spatny to neni, zejmena uvod se mi libil. predevsim za nej tip ,o))
None - to není o mě, je to o lidech, keré znám; svět ještě není připraven na vše co mám v rukávu))) - stejně jsem taky jenom člověk
Ahoj! Nepovidal jsi něco o strachu být sám sebou? A není takové tvoření obrazu jenom strachem pred vlastním já? Ani ty zdá se nemáš odvahu ukázat světu svou pravou tvář.
Jinak - dobře napsáno.
Milí Piži, mohu říkat co si myslím a vím, že to lidi poslouchají pozorněji a ty moudřejší z nich to donutí k zamyšlení Bezohledné je říkat to, co druzí chtějí slyšet, když já si to nemyslím.
Odmitas prijmout pravidla. Ja bych taky chtel svet, kde bych mohl roztahnout ruce a letat, ale to nejde a tak neletam. Stejne tak nejde rikat jen to, co si myslis. Neni to vymysl spolecnosti je to proste prirodni zakon. Kdyz komunikujes, musis komunikovat tak, aby ten druhy desifroval tve sdeleni tak, jak jsi ho minil. A to znamena, upravit vysilanou informaci podle stavu prijimace. Rikat, tzv. holou pravdu, je bezohledne.
Jsem pro krásné čisté odkrývání vnitřních postojů a úvah a pro rozlišování kdy a komu je vyjevit.
Za tohle dílko tip.
Já jsem zamyšlená dostatečně - aspoň myslím...:) Snad jsem jen nebyla pochopena - a pak je to stejně jedno...
Rivka zamysli se, Tvé vnitřní postoje a úvahy jsou ovlivňovány těmi vnějšími vlivy, víš co myslim?
Co si myslím, není zase až tak podstatné - já jen... (asi?) nikoliv pouze, nikoliv pouze...
! !!! !! !!! !
ﻮ ! čeníšek !
Hezkej úvod :o) ... no ... a jinak normálka ...
mnau u obsahu, ja nevim musim premyslet, u formy, chvalim, pac je to vazne hezky podany
Ale houbičky... děláme to všichni, děláš to i ty - tvoříme si obraz pro ostatní i obraz pro sebe, vytěsňujíce přebytky za okraje... Jen si to připustit:)
Rivka - ano, dělám to i já, a právě tímhle, tou úvahou si to připouštím a budu se snažit být vnitřně nezkalený vnějšími vlivy
ruby - to je dobře, jen přemýšlej, proto jsem to psal
ufo - to máš pravdu
Ale já jsem nemyslela vnější vlivy:) Měla jsem na mysli vlivy vnitřní...:) Ne jacísi "oni", to my jsme tím, kdo se cenzuruje... Nikoliv snaha brát ohled na ostatní, my sami si tvoříme svůj obraz, děláme se postupně takovými, jakými bychom chtěli být - a zpětně se tak i vidíme... (nedocenitelný pan Čapek - Obyčejný život...)
Písmák