jejich

čemu

zábleskům ohně v hlavách

jedenáctiletých neurotiků

i jejich vředům z plaveckých výcviků

a milosrdenství jejich strachu

který je vede z místa

na místo

galejím pionýrských táborů

které je nezištně naučily milovat samotu

starozákonní šprtání před katechumeny

které je odnaučilo věřit v Boha

a přinutilo milovat líh

jejich fascinaci tmou a oharky

a kyvadlům depresí a nespokojenosti

díky

za tu díky

jejich nenávisti

která jim připomíná kontury

hlíny a trav

jejich křečovitým stahům břicha

a lasturám šera opuštěných půd

prvním zimnicím

v prochcaných zákoutích za kaštany

jejich bezbřehé opuštěnosti

z níž se kupodivu rodí galaxie

jejich skelným pohledům ve chvílích

kdy zvítězil ten druhý

jejich milovaným dětem které tomu druhému

lámou vaz

a nechtějí za to nic jen jejich čas

jejich opileckým prýštěním

a notorickému třasu jejich prstů

díky němuž se nikdy nenaučili psát

a ještě jsou za to vděční

jejich školním svačinám na dnech kanálů

jejich rukám zkrouceným za zády

tělocvikářům kteří je překvapivě

nijak nenaučili zbožňovat tělesné rozkoše

a lidem které nedokázali milovat

přestože by to bylo rozumné

a jiným které milovat nepřestali

ale nikdy jim to nestačili říct

a jejich bloudění za stíny

a Hitlery i Mahátmy v jejich mozcích

trpělivým kteří s nimi dokázali vyjít

netrpělivým

kteří jim raději řekli rovnou pravdu

jejich propoceným nocím

a nocích v nichž se poznávali ve všem

jejich nepatetickým slzám díků

pro ty jenž žijí nežijí uprostřed ohně

který se rozprostírá před těmito vraty

horizontům jezer zrcadlícím jejich

vlastní aeony

jejich zlodějské lásce

tomu

protože jinak by byli jiní