Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJsem... ?
13. 08. 2007
15
27
5031
Autor
Hesiona
Jsem...
Jsem ?
Kdo to řekl?
No ovšem,
kdo mě může ujistit,
že nejsem jen něčí divný úlet?
Myšlenka bludná, horečnatá ...
Někdy si připadám,
jak špatný verš
nějaké příliš uspěchané básně,
plochý a nudný,
nezajímavý,
a nekonečně málo zdobný,
co nedojme ... a ani nepobaví ...
jak hloupá hříčka
z nedostatku fantazie....
Nebo sen...
Jsem sen ?
Sen, co se zdál lišce na vinici
......................
útržek snění Svaté Panny ...
......................
Sen, co se vždycky k ránu vrací
a pak zůstane nedozdaný...
.....................
Sen japonské lovkyně perel...
že jednou ... jednou ... možná ... přece
Časem.
Chci být časem .
Chvilinkou třepotavou,
kdy zacinká ti tramvaj na zastávce...
.........................
vteřinou pochopení...
........................
tím mžikem,
kdy rozfoukneš ofinu
své milované lásce
a jí – poskočí srdce...samým blahem.
Ten tep... to jsem !
Jsem skrze tebe,
tvůj nádech, výdech,
slova v dlaních...
a dotek
očí (v barvě nebe) ...
ten polibek letmý
na konečcích prstů
a úsměv – zmínku o osudu
cítím
a vnímám ...
jen ty máš moc mi říci,
zda jsem
a jestli ještě budu
Jsem ?
Kdo to řekl?
No ovšem,
kdo mě může ujistit,
že nejsem jen něčí divný úlet?
Myšlenka bludná, horečnatá ...
Někdy si připadám,
jak špatný verš
nějaké příliš uspěchané básně,
plochý a nudný,
nezajímavý,
a nekonečně málo zdobný,
co nedojme ... a ani nepobaví ...
jak hloupá hříčka
z nedostatku fantazie....
Nebo sen...
Jsem sen ?
Sen, co se zdál lišce na vinici
......................
útržek snění Svaté Panny ...
......................
Sen, co se vždycky k ránu vrací
a pak zůstane nedozdaný...
.....................
Sen japonské lovkyně perel...
že jednou ... jednou ... možná ... přece
Časem.
Chci být časem .
Chvilinkou třepotavou,
kdy zacinká ti tramvaj na zastávce...
.........................
vteřinou pochopení...
........................
tím mžikem,
kdy rozfoukneš ofinu
své milované lásce
a jí – poskočí srdce...samým blahem.
Ten tep... to jsem !
Jsem skrze tebe,
tvůj nádech, výdech,
slova v dlaních...
a dotek
očí (v barvě nebe) ...
ten polibek letmý
na konečcích prstů
a úsměv – zmínku o osudu
cítím
a vnímám ...
jen ty máš moc mi říci,
zda jsem
a jestli ještě budu
27 názorů
Ano, tahle je asi z těch mých věcí nejlepší. :o) (Nepoeta taky bydlí daleko? Že bych mu poslala aspoň buchtu...:o)
Tato návštěva stála za to: tobě tip. Nepoetovi - bohužel jen uznání za lidský - dětský příběh...
Tahle moc hezky nekypřená, nadýchaná, až by se jeden z toho udýchal :)
-t-
Téma takové zdánlivé existenčně pravěké; JSEM?
Slyš však (šemá), rozpovím Ti krátce svůj dětský příběh na toto téma (jinak s détma je děsná sranda, než se doberou sebepodstaty, označují se a mluví o sobě jako "ONO", ve třetí osobě ... :) )
Rodina musela přesídlit, začali jsme žít mezi horaly. Jiné zvuky, způsoby, jídlo, jiná řeč. Byl jsem malý, ale již školoupovinný, a matka často chodila do služby. Milí sousedé, o pár podloží níž, ji nabídli, že mne ohlídaj, mohu u nich spát. Bylo to poprvé co jsem vklouz do domácnosti domorodého národa. Na prostém stole k večeři bryndza s noky, prostřeno bylo ...
V noci sem šel na toaletu. Tu větší, přec jen to jídlo, chutné ale trochu cizí ...
Nad ránem sem ve vzbudil. Divné vlhko a teplo v kalhotech ... prostě podělanaj až za krk.
Bože ta ostuda, takhle se zachovat na návštěvě, dobrým lidem tímto oplatit. Nejraději bych se zabil. Tak sem se alespoň snažil zakrýt stopy, ale postel byla prochcaná dadurch. No hrůza.
Ráno se na všechno přišlo. Posera zahnaný do kouta, ne nelaskavým hlasem domácí paní, který mu domlouval: "taký veľký chlapec a toto ...". Utrpení nebylo dna, neb v domácnosti měli i jiného chlapce, spolužáka, a von si o tom aktu neodpustil zpravit celou třídu ... .
Od té doby sem si přestal být jist svou schopností rozeznávat hranici mezi skutečností a snem. Nejen ve věcech toalety. Nicméně toaleta zůstává i nadále vrcholně kritická; a tak abych se přesvedčil než začnu čůrat, že nejde o sen ale holou skutečnost, štípu se do nosu a uší, ve snaze napomoci si, zapojit i jiné smysly, než se odhodlám ulevit.
Ne vždy to pomáhá, neb jsou situace, i když už vůbec nejde o toaletu, kdy se opakovaně chovám jako posera plný strachu že bych snad mohl co-to pokazit ...
Tak až potkáš takové s rumělým, poštípaným nosem, jakoby odřenými uši, jen abych véděla, že to nemusí být od chlastu. Že to člověk, který se pohybuje mezi skutečností a snem :)))
Jarmila Moosová Kuřitková
25. 09. 2007Marcela.K.
14. 08. 2007Marcela.K.
14. 08. 2007
Za
"Tím mžikem
kdy rozfoukneš ofinu
své milované lásce
a jí poskočí srdce
samým blahem"
(...není tak naivní, jak by se na první pohled zdálo)
ale i za všechno ostatní *T
aleš-novák
13. 08. 2007sestricka.slunicko1
13. 08. 2007
Kterápak žena je jedno jediné?
I čas i sen co s ránem pomine
a někdy úlet, možná uspěchaný
-je tisíc podob a nejsou všechny známy... */
zkraje se mi to pomalej rozjíždělo, tak trochu těžkopádně - ale pak to nabralo ten správný směr a rychlost :o)