Zaprášené JAK

Jsem slepý k tvým pocitům

.

.

.

.

.

prosím…odepiš

Jak se máš?

pořád ještě sepisuješ grimoáry návodů?

jak vysmívat se lži, faleši a podvodu

jak zvrátit hlavu a padnout do vln tichosti

jak z přebytků slov utkat kouzlo plachosti

jak tiše jít a přesto křičet světu

že pro tu jednu tančíš piruetu

jak v kůře stromu poutáš sílu druidů

a jak jí probudím, když okolo ní půjdu

jak najít tě až pochybovat budu

jak vyhýbat se iluzi i svádivému bludu

zaprášené „Jak“

ještě pořád sepisuješ zpěvník nešťastníků?

tu píseň v slzách smutných kapesníků

zvlhčených do svévolně mdlé tísně

ty žalmy, vzlykající blues, a písně

s textem srdce, které do ostatních vniká

odráží nitro samotáře, pod kapucou poustevníka

Jsem slepý k tvým pocitům

jsem slepý k tvým radám

jsem slepý k tvým veršům

však hmatem je hádám

přesto a právě proto prosím

odepiš...