Oáza a všechny spočítané ulice cestou

věnováno Tomášovi M.

snil jsi
ukrytý pod vlhnoucím listím, prý opuštěný a mrtvý...
s očima jitřníma
s očima, na nichž visí stříbrný kroužek měsíce
  před rozpůlením krajiny

ulice byly zbité, zbyvší, zádumčivé...
potkávali jsme malá cikáňata s míčem v ruce
s převelikým balónem radosti
do něhož jsme vkládali ruce a stávali se neviditelnými
    stopaři svých, dosud mělkých, vrásek
      
já se upamatovávala
na ty datlové pecky, které jsme cvrnkali po školních lavicích
a tys vytáhl knížku o malé Bernardetě
která měla tak blízko k šílenství
     jako k tvé ráně v prsou

prostor nám nic nezatajil ---
to jen my, stále minulými, stále tak časní
mluvili jsme ústy podávaného...