Klárko nebreč

Hele..., Augustine, já pořád nevím, ale........ pojď někam číst........

Děkuju! Ta básnička mě vážně zasáhla, dotýká se mě osobně nejen kvůli jménu, ale tak celkově, díky *

**

jo, ale jo (líbí) T

***

pro dnešní den a náladu

je tam toho tolik v tak malém prostoru, že se to skoro nedá uchopit ... potřebovala bych to trochu "dovysvětli" ... *t*

Vyjádření nádherné - v tom malém prostoru obdivuhodé!!

myšlenka váží život...tohle si mi snad líbí nejvícě*

Tato básen se podle mne nedá hodnotit..zdá se hodně osobní....o

mě se to líbí moc..je to smutný a ani ostříhaný vlasy by nepomohly..

Tak brečí jako malý kuře, co se učí létat a napořád promáčklo si zobák // také si nejsem jistý zda příměr kuřete je tak silný aby vyvážil chatrnost onoho slůvka "jako" kterým je v básni třeba šetšit jek šafránem, neboť je to technicky nadužívaný motiv, který sice startuje obraznost , metaforu, doshuje rychlé přepnutí pozornosti, zkrat v textu atd -- ale musí mít tu správnou překvapivost a sílu.. a tušenou provázanost s fragmenty ostatního kontextu, aby nebylo jen bezradností a vyčpělou technikou.. přijde mi to tam jako zbytečná vsuvka. jinak text není z těch nabízejících přímou cestu k interpretaci, proto ty silné a velmi konkrétní figurativní motivy skutečně jaksi "visí ve vzduchu" a bez opory v abstraktnější obraznosti působí rozpačitě... ad předřečníci

*

me prave zas ten konec prijde takvej.. jako na svym miste.. me to teda "hloubeji do kresla posadilo"

Seveřan má dobrou připomínku. Ono mi celkově přijde, že všechny ty silné symboly v textu postrádají oporu. Použít je je buď odvaha nebo nerozvážnost. Odvaha by se v závěru měla ukázat opodstatněná, vyznění by čtenáře mělo posadit hlouběji do křesla a dát mu najevo - vidíš, cítíš to, ty výrazy mají význam. Ty výrazy "ukřižování", "brečí jak malý kuře" a "hřeby" - v mých očích jen výtrysky symbolů, emocí do ztracena. Konzumní čtenář možná nepotřebuje jejich opodstatnění, pro něj jsou autonomním celkem dva sounáležející, hezké, promyšlené verše, ale čtenář zkušený, zpovykaný, ten chce, aby do sebe všechno zapadalo. Chce báseň. V tomhle případě mi pointa přijde jako nečekaný výstřel z pistole a verše předtím jako přetahovaná různými směry - tak silná, že báseň téměř trhají na kousky. Motiv chválím, název taky, koneckonců i přístup k básnickému slovu. Líbí se mi, jak ses to snažil uchopit. Chybí mi jen ta celistvost a plynulejší přechody. Díky.

***

poslední dva řádky postrádají oporu