Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSídliště Řepy je plné
15. 06. 2001
13
3
4629
Autor
Yeziiinka
Sídliště Řepy je plné bříšek
Těch lesklých, oblých nadějí
Upsala se oprátce na prádlo
Myslím, že jednou v noci
Někdy jsou ulice užší než má krůčej
To když tě najdu
Kdes´ nikdy nezbloudil
A Sídliště Řepy je plné svatebních závojů
Bořím se do nich
Všude si nosím ten jeden den
A je mi stejně bezedně
Zeptáš se znovu?
Taky prý hledáš...
Sídliště Řepy je plné pudřenek a stínů
- toho za mnou
Včera se mi zdál sen o rozích domů
Za nimiž konečně
třeba...!
Však Sídliště Řepy je plné ladných křivek
A za ty se nic neschová
...
3 názory
2001! Já sama jsem tu velmi dlouho nebyla, stejně jako v těch Řepích ne. Jen zírám. A Tvoje otlačka zde je drahocenný suvenýr, díky.
Za pár dní pojedu do Telče, města příběhů. Také tam nechám pár otlaček a zase budu jen zírat...
Mám radost, že jsem si tu našel něco, pod čím jsem ještě nezanechal "otisk palce" .. čemuž se divím, bo pod věcí, ve které je tolik povedeností, to sám u sebe považuji za neodpustitelný šlendrián nejvyššího stupně, zvláště když stoprocentně vím, že jsem tu už víckrát byl ..
třeba tohle:
Všude si nosím ten jeden den
A je mi stejně bezedně
je paráda nesmírná
*
CrawlingChaos
24. 06. 2005
Sídliště, obyčejné sídliště. Nevím, jestli to za tu cestu stojí...
Děkuju Ti! :)
CrawlingChaos
24. 06. 2005
Mně to stačilo mnohem kratší dobu. Už tam nebydlím. Zdravím rybku, ať plave kdekoli :))
Bez váhání.
Milý anomku, nemusela bych dumat ani vážit pro a proti, abych i dnes s jistotou dala přednost tomu smíchovskému bordelu… Když si Tě ale pročítám, zjišťuju, že se tím nedostávám do rozporou s Tvými názory. Já s nimi totiž souhlasím, máš pravdu!
- chápu ale, že tohle teď budu muset vysvětlit…
Aby to mělo smysl, pokusím se vzít to od samého začátku, ale slibuju, že se donutím ke stručnosti :)
Tak tedy: Pocházím z malého sídliště v malém městě. Náš panelák stojí na samém okraji a z jeho oken je vidět do polí a na les. Je tam klid, málo lidí a utéct se dá třeba k řece, která je vzdálená 5 minut chůze. Od malička jsme ale i z takového místa vyjížděli na všechny víkendy a prázdniny na chalupu do mrňavé vesničky na severu Čech, kde je kromě borůvek, ježků a rozpadlých stodol jedna hospoda, telefonní budka na mince a dříve tam jezdila pojízdná prodejna…
Tímhle úvodem jsem se snažila hlavně říct, že tu nutnost žít blíž ke klidu, volnému vzduchu a přírodě, jsem měla kde poznat a vnímám ji absolutně zřetelně. Nedovolila bych si o ní pochybovat, natož ji zatracovat.
S Prahou jsem se seznamovala postupně. Měla jsem na to dlouhé roky dojíždění do škol a sžít se s ní mi určitě trvalo déle než kdekomu. Nakonec jsem se do ní ale tak trochu zamilovala. Není to taková ta touha srůst s jejím vířícím centrem bez potřeby hledat svůj klid za jejími hranicemi… je to spíš zvyk patřit do všech nezaměnitelných nálad, atmosfér toho města.
Co je ale důležité - pro mě bydlet v Praze neznamená až tak moc "žít" v ní. V poslední době se mi totiž podařilo zařadit se mezi ty obrácence, kteří z hlavního města dojíždí pracovat na venkov :). Trávím tam poměrně dost času a je to ten nádherný "venkov" v pravém slova smyslu.
Smíchovský dům, v němž jsem žila přesně rok, byl ob ulici stranou od Radlické, tedy od třídy, po níž jezdí tramvaj i auta. To místo mi připadalo ofouklé takovým bohémským úpadkem. Žijí tam různí malí Smíchované, nějaká ta menšina a většina věcí tam vypadá zapomenutě. Z okna, v němž jsem sedávala skoro pořád, jsem viděla do malého zarostlého dvorku s rozpadlou zídkou a na veliký zelený kopec, na jehož druhé straně je Kavalírka.V létě šuměly na dvorku tři stromy, dole si hrála cikáňata a v noci cinkala do ticha jen tramvaj.
Možná už je mi trochu rozumět… Sídliště Řepy mi prostě nesedlo. Nelíbí se mi a líbit nemůže, protože v něm nenacházím ani ň klidu, krásy, svobody a soukromí, které snad vidí ti, kdo utíkají z centra na kraj a nenacházím v něm ani tu "Prahu", která je třeba právě na Smíchově. Nepopírám sice, že z pražských sídlišť je vážně jedním z hezčích - tehdejší projektanti už se uvolnili a dnešní vidí barevně, ale mně to… nepomáhá.
Děkuju Ti za psaní i za pozornost.
(- na té stručnosti budu muset ještě makat ;))
Jezinka
Derf. To s tím talentem bylo vtipné, díky :)!
Jin.: Ano, určitě máš pravdu, ale... já prostě tenhle pocit nezažívám v Řepích, no...
Děkuju.
a vsude panelaky....s hruscickou...jablickem...aby se clovek neztratil...jeden dum jako druhy....byt podobny bytu.....brrrr....
Ale nedavno jsem sla vecer Repskym sidlistem...a vis,ze to melo neco do sebe...stovky rozsvicenych oken...a clovek je tak malinky....;o)Tip
Jste moc hodní, děkuju :)!
Vznikala po čtyři večery na balkóně, právě uprostřed tohoto sídliště... - já si na něj totiž zase ne a ne zvyknout. V Řepích je mi prostě úzko, aniž bych dokázala přesně říct proč. (Možná je to tím, že jsem se tam narychlo přestěhovala ze smíchovského ghetta, z domu, který byl svými vysokými klenutými stropy a tlustými stěnami nabitý k prasknutí romantikou :)...)
Jo a... pátý den jsem vytopila sousedy vodou z pračky!
...Upsala se oprátce na prádlo... no to je nádhera! A také... a je mi stejně bezedně..Líbí se mi to celé! Tip
Hm. Já jsem se tuhle schoval za tel. budku, ale hned mě našli. Ona byla prosklená.
TIP.