Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePražský déšť
20. 01. 2008
10
12
2555
Autor
MAJKL65
Zrnko písku mého času
padá
jako hvězda
skleněnými hodinami
k zemi
za koncem
rozsvěcí
se neon za neonem
páchne město deštěm
z něhož jsem pil
a oken dotýkal se
tys myslela to prší jen
u Kampy se pase stádo temných ryb
nad nimi jsem stál
kdos na břehu je pastýřem
dnes hluboce mi pohlédlo do očí malé dítě
a já se rozplakal
město spí
město dýchá
nebe je naší hladinou
pod níž plujeme
12 názorů
až po dítě ... je to krásný, černobílý ... ale dětské oči, kvůli kterým pláčeš je pro mě ohrané klišé a nehodí se mi tam ...
Černobílo je barva téhle básně - starý biják, dřevěné lavice, prach prosvětlený filmem, jo tak to asi nějak je. Je to kouzlo. To snad není špatný... A stát na Kampě a vidět pást se temné ryby Pražákovi uniká - to smím vidět já, skorodvoumetrový Sudeťák
,,ja VIM...)))----ale to spojeni prijde mi az moc jako ze starygo bijaku...))
...ja vidim Kampu obycejnejc...."destem se opit"...no, to je na mne moc....sorac...
i "zrnko pisku meho casu" mi nejak do ucha nejde,
ale jako milostna zasazena do malostranskyho ramu klido pido...*