Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKlec
06. 02. 2008
7
6
1837
Autor
woman
starý šrámy se otvíraja útěky do nikamskončilyprotože žádný nikamuž neexistujevšechno je tadyminulost s budoucnostísplynulyale není to přítomnostzase zrcadlaa pohledy na těloco tu tři roky nebylyzoufalý boje s mym kusem jáa tentokrát už je neníčím přikrýtněkdo tu rozsvítildveře nejsou nikdyúplně zavřenýskrz škvíryv mý bolestistudený prstyobjímaj slovajsi krásnádal´s mi životale teď už ti nemůžu věřitjenom si oddálilmoji smrtopouštím jednu kleca vracím se do druhékterá mě vítá ocelovými zubyzase se usmíváneumím žít nespoutaná
6 názorů
strašlivě sugestivní výkřik lapající po dechu a po slovech jako po chlebu...možná už jsem o objímání a třech letech četla mezi řádky v nějakém tvém dílku, ale mi to nevadí...ono je to potřeba, vyždímat co nejvíc z té palčivé inspirace a dokud lze smutek/bol/šrámy/touhu...přetavit do básní, dá se žít
Usmáty_autor
05. 04. 2008Water Lily
11. 02. 2008
...ne zoufaly, spis "zoufalecky"...a ja tomu verim...myslim ten posledni radek:
-----"-/dvere nejsou (prece( nikdy uplne zavreny/"
....ja zkusim preskocit ten patos...
(dals mi zivot..../........
*