Chop Suey!

http://www.youtube.com/watch?v=mdRd3k4CIAg

Ležela jsi vedle mé ruky, z nosních dírek proudil vzduch proti mému předloktí. Jistý způsob agrese. Prsty ses dotýkala mého kolene – připadlo mi, že jsi do mě rukou vrostla. Spala jsi a každý můj pokus vstát tě probouzel a já znovu uléhal a pozoroval klid, ve kterém jsi spočívala. Každá chvíle, kdy se naše pohledy setkaly v prostoru, byla střetnutím. Ale o co šlo? O minulost? Všechno, co bylo, co v nás ještě zůstalo. Všechny ty výkřiky svobody pod kovovým nebem, ty návaly světla a zeleně, vyprahlost, z které nám vřela krev. Všechny jízdy autem, kdy člověk vystrčil hlavu z okna a říkal: „No, vole, paráda!!“ Kam se to podělo? Bylo to zalezlý pořádně hluboko a pomalu to prohnívalo až k dnešní strnulosti. Prostě už nebylo možný vymalovat svět těmi nejlepšími barvami. Jenže byla minulost opravdu tak osvěžující? Neuložily se vzpomínky do hlavy jinak, než měly? Tvé tělo sebou cuklo, jak pod proudem, otevřela jsi oči a zeleně na mě pohlédla. Bylo to takové tiché setkání, při kterém jsem ti pomalu přejel prsty přes tvář. Když jsi začala zase pravidelně vydechovat, nasadil jsem si sluchátka a pustil si Chop Suey. Chtělo to nějakou pořádnou vypalovačku. Stavět věci do kontrastu byl jedním z posledních způsobů jak zapříčinit, aby vše kolem nezemřelo. Když ses probudila, oblékli jsme se a sjeli výtahem do přízemí. Dělníci u vchodu zateplovali dům. Když jsme procházeli kolem, jeden z nich prohodil: „Kurva do piče.“ Protáhli jsme se kolem nich, nasedli do auta a vjeli na dálnici. Zapálil jsem si a stáhl okýnko. Pustila jsi rádio, přidal jsem plyn. „Na přehradu?“ zeptal jsem se. Kývla jsi hlavou a z ruky mi vzala hořící cigaretu.

---