Poslední večeře

tak, dnes jsi mě zasytila, už nejdu jinam tahle se mi z těch tvých asi pěti dnes čtených líbí nejvíc °°°°(no, také až na tu třetí sloku) "prodloužený půst na jazyk padá jak stín předtuchy snad že naposledy večeřím bílou Dobříš"

jistě, u nás na fakultě, když technik zdárně vyřeší problém s počítači, má pocit, že rozumí všemu:)

Celý naježený:-)*

nechápu: to, co je pro mne v tomto textu zajímavé, je rozsah použité slovní zásoby, kdy slova jsou poskládána v netradičních kontextech, částečně nepředvidatelných a proto okouzlujících, zároveň mám pocit, že text dýchá, teče od někud někam, ale zároveň udržuje jedno téma, očekávání jara,lítost nad zimou, ale zároveň očekávání, popis beztvaré doby mezi zimou a jarem nu a pokud tohle všechno spojím, zdá se mi to jako velmi dobrý text :o)

Obraznost založená na podstatných jménech vždycky útočí "na první signální", neb nominální diskurs je esencí veškeré komunikace. Formálně je ten text skutečně poněkud jednotvárný, genitivní vazby a další epiteta ve formě přívastků shodných "dělají" většinu básně. Ale je to dobré maskování. *

vyju z obrazu nad postelí na hnízda která budou podepírat střechu

*

ka_ri_ka_túra ze mě ne_ze_mě ma rozhodili ... ale to si neber vážne ... pre mňa však toto NIE

/*

jú, ta je fajn ;) *

rp mě tajemným způsobem vyjádřena ta atmosféra.. ale líbí se mi to! některá slova samy o sobě evokují specfické pocity

*

...takova zvlastni, zahadna polezie.....:))) - jen tak dal!*

úžasná atmosféra a slova na správných místech tV