Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední kapka
05. 04. 2008
10
25
2210
Autor
Marcela.K.
Byla to poslední kapka.
Když dopadla, rozstříkla se do stran.
Setřela ji prstem, kývla na servírku, ale on ji chytil za ruku :,,Nech to, já zaplatím.“
Usmála se, políbila ho na tvář a řekla : ,,Ahoj.“
I on se usmíval. Ještě u dveří se ohlédla. Kývla hlavou a vykročila do vlhké tmy. Mrholilo.
Ušla asi polovinu z cesty domů, když se zastavila, vyndala z kabelky mobilní telefon a napsala krátkou zprávu. ,,Už si nebudu lhát.“
Strčila ruce hlouběji do kapes, hlavu stáhla mezi ramena a zrychlila krok.
Manžel právě vyšel z koupelny.,,Ty už jsi doma?“ podivil se, políbil ji, řekl že je utahaný a jde spát. ,,Jo, taky půjdu. Zahřej postýlku.“
Svlékala se. Podívala se do zrcadla nad umyvadlem. Vzala vatový tampon a pomalu si začala odličovat oči. Několikrát ho vyměnila, než černé čmouhy na kůži zmizely. Usmála se na sebe.
Vždyť přece nic neudělala špatně. Nestála o vztah, který by skončil v posteli. Vlastně ani neví proč si ho tak oblíbila. Kdyby četla jen ty jeho básně, nikdy by nebyl favoritem. Snad by ho šoupla do oblíbených, přečetla by si pak každou jeho novou básničku, ale tím by vše končilo.
Už si ani nepamatuje, kdo komu napsal první mail.
Neměla si ho nechat vlízt tak pod kůži. Měla poslechnout přítele, který viděl věci z odstupu a řekl jí jasně:,,Ten chlap tě citově vydírá.“
Neviděla to, protože to vidět nechtěla a taky, chtěla věřit na čistotu toho vztahu. Vždyť byla jen vrba, do které on šeptal své smutky.
Zavřela oči, nadechla se a stoupla si pod sprchu. Prudkým proudem vody si masírovala tělo , ale nejraději by si vytáhla z hlavy mozek.
Opět se jí vracela ta chvíle, kdy ho poprvé viděla a nechápala proč o to setkání tehdy tak stála.
Bylo to, jakoby vstoupila do snu. Stála pod schodištěm, které znala z obrázků, uprostřed obývacího pokoje, kde se z fotek usmívala jeho životní láska.
Měla právo tu být?
Dívala se na akvárko v rohu ložnice, do náruče vzala plyšovou kočku…
Namydlila se a pustila si proud vody na hlavu.
Nepomohla ani studená sprcha.
Vracely se jí ty chvíle, kdy se objevil neznámý „přítel“ a ona s důvěrou sobě vlastní netušila…
Vracely se jí chvíle, kdy věděla, že vztahu, který nemá budoucnost, je třeba dát hranice.
Vracely se jí chvíle, kdy mu psala: ,,Nemusíš mi psát každý den, abychom zůstali přátelé.“
To už věděla, že „ jediná životní láska,“ která mu umírala na začátku jejich setkání, je nahrazena jinou…“přítel“ se postaral.
A pak se hledal viník.
Nechápala, nevěřila, netušila, čeho všeho jsou lidé schopní. Lží, intrik, fabulací..
Žila vždy obklopená láskou nejbližších. Netušila, že zrada tak moc bolí.
Trvalo to rok, než pochopila, že vše byla jen hra. Přítel nezrazuje.
Vyšla z koupelny. Podívala se na mobil. Příchozí zpráva. Usmála se.
,,Jen jsem ti nalil čistého vína.“ P.
Otevřela dveře do ložnice. Ach jo, zase chrápe… její úsměv prolétl tmou. Vklouzla pod peřinu, přitulila se a strčila svoje studený nohy mezi ty jeho.
25 názorů
Marcela.K.
07. 04. 2008
Domýšlivost, kterou mi prisuzujes, nepatri zrovna mezi dobre vlastnosti :-)
Ta cestina...
Pokud bys pripustila i rozmýšlivost, pak si vzpominam, ze nektere vety se mi chtelo trochu poupravit. V tomhle je ale tezke radit, protoze kazdy to vnima jinak. Univerzalni pripominka zni, ze spoustu drobnych neresti v textu odhalis, kdyz si jej prectes za mesic, za dva. Ale moje rady a postupy jsou k nicemu. Na to jsou tu jinsi odbornici.
Marcela.K.
07. 04. 2008
Pusobi to jako takova syrova rekapitulace vlasnich chyb. Vety jak z kulometu. Zadne nacesane pitvani vlastnich myslenek. Zaverecna nalada (snad ponauceni :-)) je neco jako 'byla (jsem) blba; kdo vi, budu-li jina'. Nebo taky 'hop zpatky do jistoty'. Postava (jeji) se nezda ani kladna, ani zaporna. Proste: Tak to chodi.
A je hezke, ze to podavas po castech. O napeti sice mluvit nelze, ale urcitou zv
edavost to postupne odkryvani vzbuzuje. Tip.
možná bylo, možná nebylo... mám ráda takové děje, kam si člověk může dosadit vlastní příběhy... domýšlet a nedomýšlet se...
Marcela.K.
06. 04. 2008
Domýšlení funguje do jisté míry. Nechávat všechno na čtenáři, to už ho to skoro můžeš nechat napsat samotného.
Marcela.K.
06. 04. 2008
Nevyhledávám přátelství, abych se "vyplakal" z dosavadního života. Vyhledávám řátelství, abych rozdával optimismus, o který dosud nebyl zájem.
Co bereš ty?
Kdybych neznala trochu víc z tvé reality (mimo povídku), asi by mi to taky nebylo dost jasný. StvN má pravdu, i když ji říká svým typickým kousavým způsobem. Nebuď hned naježená...
Spíš se sem hodí tenhle:
Většinou jsou to líní, domýšliví frackové, kteří si myslí, že napíší největší román všech dob, když naklepou na stroji svůj životopis a změní v něm jména. David Lodge - Hostující profesoři
Když bych to teda napsal tak, abys to pochopila, tak jsi napsala text, v němž toho víc zamlčuješ, než říkáš, a taková povídka je lidově řečeno trochu na prd.
pointaa z chlapů dělá jakési nesexuchtivé bytosti..
..ale i tak gut..*
:-)
Marcela.K.
05. 04. 2008Marcela.K.
05. 04. 2008
Když tomu nerozumím, tak se ptám. Nechápu, že máte dneska všichni touhu zvídavému chlapci nadávat. Jahodové dny?
Marcela.K.
05. 04. 2008
Celkem fajn atmosféra, ale jinak nic nového pod sluncem. Možná bys mi mohla vysvětlit, proč ze sebe ženský dělaj v takových případech oběť a proč nenechají manžela vklidu vyspat.