Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDocela obyčejné povídání
Autor
Barman
Měla utlé boky a prsa jako žoky. Bez nohou a boků vypadala jako busta. Věděla to a čas od času se natřela na bronzovo a seděla na podstavci uprostřed náměstí. Jak tam tak seděla, poslouchala řeči o tom, jak ti dnešní sochaři přehánějí a že taková prsa by v realitě žádná mít nemohla. Když jí to omrzelo, zasedla na vozítko a odjela domů, kochat se svými naloženými boky. „Ty sou panečku!“ říkala si a poplácala akvárium. Bylo jí tak celkem dobře, protože když měla boky, nohy a mezinoží, tak v kombinaci s těmi žoky byla na roztrhání, a také že jí jednou dva urostlí nápadníci roztrhli. Zpočátku byla rozmrzelá, přeci jen měla ráda samohanu a muže, ale jelikož byla také neuvěřitelně egoistická, dělal jí víc než dobře pohled na ty své boky v lihu. Prožila tak vždy několik mentálních orgasmů, které jsou tak typické pro lidi co se mají upřímně až moc rádi.
Jmenovala se Johana, měla ráda pivo a konverzaci o svých prsou a pohnutém osudu. V hospodě kam jezdila, měla speciální židličku a své prsy umně vykládala na stůl na odiv světu a vesmíru. Kdo jí neznal, hned se chtěl zmocnit jejího klínu, ale to pak byla velká legrace pro přítomné, když zjistil to, co my už dávno víme. Inu faux pas.
Život se jí změnil, když byla na vyjížďce podél řeky. Pásly se tam krávy a mezi nima i jedna silně egoistická, která si myslela, že má největší vemeno. Když spatřila Johanu, v žárlivosti ladně přeskočila ohradník a ušlapala jí i s vozítkem a vemeny krutě a nemilosrdně. A jestli si někdo myslí, že život se po smrti nezmění, tak se šeredně plete. Mě totiž Johana ve snech navštěvuje a věřte nebo ne, ale má boky jak náklaďáky a prsa jako dva hrášky.