Nepředpovězený déšť v jednom zapovězeném městě

všechny ženy mají dnes nahá kolena

v dešti

na rukách přivázané řemínky pantoflíčků

podpatky houpou kolem zápěstí

v rytmu spěchu

některé se zabodávají

jaksi omylem

do kolemjdoucích

pane, haló pane! capká slečna

botu zapíchnutou v cizí paži

muž se ohlédne až na přechodu

ze semaforu vyskakuje červená

barví slečnám nehty na růžovo

mám ve vašem rameni botu,

naříká slečna a do louží na tvářích jí plavou slzy

nezlobte se, já spěchám, říká muž

a na oranžovou vybíhá do silnice

ach pane! křičí slečna a chtíc-nechtíc klopýtá

na délku kotníkového řemínku

podél ozrcadlené výlohy cizí muž

vidí, že je stále pronásledován

ztratím se jí v davu, napadne ho

a zamíří do podzemky

ach! křičí slečna a zvedá chodidla otlačená

od drážkovaných schodů, které jí na konci jistě snědí nohy

turisté zneužívají jejího zděšení a utrhávají si z jejích šatů upomínkové předměty

muž vbíhá do vlaku podzemky a

udýchaně si sedá na sedačku

otáčí hlavu na druhou stranu než na kterou

se sklátila uřícená slečna

dělá, že ji nevidí a pozoruje odraz v okýnku do tmy

co jen řeknu doma? přemýšlí

na mou sestru je příliš nahá

na příští zastávce se spěšně zvedá

počkejte! volá slečna, moje ruka!

nikdy si vás nevezmu! vykřikuje muž a

kličkuje davem

bezbotá slečna s vytahanou

rukou naříká dva kroky za ním

muž se náhle oddělí od davu a vbíhá do uličky, která

končí otevřenými dveřmi výtahu

naskakuje do posledního místa přetělené kabinky

stahuje půlky, aby mu je zavírající se dveře neukously

sem se nevejde! usmívá se vítězně na spoluvýtažníky,

kteří sledují vyděšený pohled zavírající se slečny

potom křupne přetnutý podpatek v jeho paži

muž jede na povrch

a slečna se klátí k zemi jako včela,

které skoro vždycky s ostnem na zadečku vytrhnete nechtíc i trochu břicha