Pohádka..

Lukáš prochází potemnělou ulicí šedivýho města...:

         Vidí slečnu se sichrama ve vlasech. Růžová sukně téměř nezakrývá ani to, co by sukně skrýt měla. Černý korzet? To je vypočítavost...odhaluje přesně ty partie, které stojí za odhalení. Lukáš si ji s neskrývaným zájmem prohlíží ve světle pouličních lamp.

,,Ahoj..." Podkolenka se zastaví, opře se o vysoký šedivý dům.

                                   (Rozšířené zorničky, dlouhé řasy...)

,,Kam jdeš?" Lukáš sic mluví, leč tak, že ho nejde slyšet...nezastaví se, jde pořád dál.

,,Hezká kytara..." přestala vyslovovat. Mluví spolu vysíláním tepla z rukou.

,,Chceš vodku? Holka, ty musíš mít ráda vodku..."

,,Já jdu domů."

Na úzké prašné cestě...

         Lukáš jde ruku v ruce s Bílou proužkou duhy...Podkolenka ví, že spolu mluví...jinak by se za ruce nevedli, to se jen tak nedělá.Ta cesta je zvláštní. Človeku nahání strach. Všechno je přesně vidět...záhyby, prachová snítka, kameny...Dohání je. Chce se Lukáše chytit za ruku, ale on ucukne. Z Podkolenčiny ruky není cítit žádné teplo, ona s ním mluvit nechce. Chytá ho kolem pasu, pláče...vlci jdou stále blíž a blíž...blíž od lesa, který není tak daleko od cesty...nechce být sama. Všichni tři jdou stejným tempem. Všichni se bojí, že zastaví-li, zůstanou sami.

         Podkolenka v dáli vidí zelené světlo...zachvátí ji panika. Kříčí nahlas, že...,,To světlo je z teček! Proboha! To světlo je z teček!" Lukáš ji neslyší. Teplo Podkolenčiných rukou mu propálilo mikinu.

Ti vlci jdou pořád blíž...jsou průhlední...jejich struktura je dokonale vidět. Tečky. Podkolenka zavře oči...

(Vlci se rozplynou a hejno jejich teček se vsákne do těla Bílé proužky duhy...)

Cítí, že Lukáše nesmí pustit. Nesmí zůstat sama. Tiskne se k němu stále silněji. Pláče...

Možná, že kdyby si přála být jinde......křečovitě upíná svou mysl k místu tak známému. Chce pryč...pryč odtud!

         Utíkali. Lukáš běžel a Podkolenka s ním...Cítil její parfém, cítil propálené oblečení, cítil její ruce...Chtěl ji za ně vzít...předat jí hřejivou informaci...nechtěl zůstat sám.

Sotva se jejich ruce našly...jen jednou v životě se chtěli někoho chytit s jiným cílem než je komunikace...zůstali sami. Ztratili se navzájem.

         Bílá proužka duhy neustále Lukáše hledá...a Lukáš hledá Podkolenku...a Podkolenka tečky...nikdo nikoho nenajde...nikdo nikoho nedohoní.