Řev z temnot

jsi vzdálená mým rtům
volná a svěží
nocí naplněná
voníš v podbřišku

upíjíš doušky ethanolu
vítr v lahvi hraje stěnami

A já hniju v obrazech !!!

S ukrutnými démony
v pekelných rámech smějí se životem
dávají obžerství realit
ostré úhly do nozder
a semena bezduchosti

Kosí plody a vzpomínky
chtějí je po mě vypít
jak hleny z nářku

a ty ...

v druhém obraze
smáčíš vlasy ve vodě
dýcháš a směješ se
osvobozená od našeho hrobu

Ó jak jsi jen mohla ?!!

Oslintaná ňadra trčí ke stropu
jazyk jiných v klínu
vzdech v dešti
v dýmu
rozkoši !

Červivá vagina
oceán plný krve
táhne nás za údy
ne však tam kde byly jsme prve !

jen lákej dál
více jich
pudy a vůní
co nekreslí hřích

a já ...

uvidím tmu