Sám doma II

umírám na jedno ráno
umírám v polospánku
umírám za zvuku klaxonu
nějakýho asertivního dementa - 

umírám s vyprahlými ústy
pro naši lásku umírám
a po střeše choděj dělníci
jako nějaká kafkovská stonožka....

mám temný vize
když umírám -
a čekám na tu vteřinu míru
čekám na ten gigantickej
endorfinovej výstřik

jakej dostává od prozřetelnosti
každá myš - tváří hadově tlamě. 

hodně toho děsu jsem
ochutnal už předtím 

ale
tohle je silnější...

třetí noc sám -
bolest se zvolna vytrácí, 
ještě mě trochu zebe duše - 

Vstávám a přecházím pokojem,
sním o horké vaně - 
a za oknama stále leje jak to bejvá když se všechno sere.. 

má drahá mě zradila s přítelem - líbali se na baru podniku
odkud jsem před tím vypad -
toho hocha jsem ten večer inzultoval a tohle byla možná pomsta. 
nevím - u kund nikdy nevíte -
tak jsem je poslal k čertu oba a rozhodl se žít zase sám.. 
kurva! 

po třech letech -
mám těžkej návyk
a v pokoji mornu..
asi si poklidím a uvařím si..
 
moc se toho neděje - 
jdu si vyprat a pak už celkem nic nemám na práci..

vyjma žití.