fragmenty --- fragmentarizace bytosti IV

Vzklenul vyklenul most kytar

----------------------------------------------------

Netrpělivá oprosti se od jmen od všech knih

buď jen prostředník mezi        a světem

Zbav se té staré zpuchřelé panenky

-----------------------------------------------------------

Nastává soumrak průměrnosti

křídla vyrůstají

je po dešti

-----------------------------------------------------

Jako nad studenou strohou pouští vysvítající slunce

-----------------------------------------------------------------------------

Znamení horkokrevnosti probleskne občas na povrchu víček… utápím se v zelených bažinách….na dně však komnata skrytá…jiskřivá absinthová mysl

 ------------------------------------------------------------

Vesele láká samota jen nadechnout se na vrcholu hory

Osamění však stále zametá mámení masky odhozené

--------------------------------------------------------------------------------

Vlk jehož skřek se stále ozívá v hlavě Iana Curtise

-----------------------------------------------------------------------

„Jsem tak širý svou samotou

až bych si myslel že jsem mnohoznačný“ Rodanski

------------------------------------------------------------------------------

vznešené a krásné je žít

žít a o hranky prostoru se stále tříštit

v zrcadlových místnostech schované děti

koupat je ve vaně něžností

možná nepatřičně ale já vím

a možnost pronikat milovat hladit tváře

mi dává sílu k té řeči

slov těla přímější bez masek

-----------------------------------------------------------------------

já mám také ráda lidi Matěji

-----------------------------------------------------------

ale jak se mohu já bytostný narcis z té lásky dobrat k hrdosti  

občas jsem omámená svou mocí přepadají mě vize – můj milenec i přátelé jsou jen loutky a já tancem určuji řád tohoto světa jejich životy

občas chci aby obličeje ostatních byli beztvaré zraňuje mě lidská krása zakouzluje

občas toužím stát se tím malým zvířecím tvorečkem

----------------------------------------------------------------------------------

svoboda sebevraždy mě uvádí v zuřivost jak horizont kde se pohled rozplývá

---------------------------------------------------------------------------------------------

vysílám šípy s dopisy napíchnutými na hrotech ptám se vás všech  vás mimojdoucích i vás již tak přízemních že jste strnuly v bahně … víte KDO JSTE?

------------------------------------------------------------------------------------------------

Vy lidé, já jeden z vás, cítím že je nutné najít osu světa a otočit ji na jih

Vy se nebojíte nebojíte nebojíte vždyť i pomluva Vás donutí pochybovat

Stále jen s pozorností dravce … jak trojice v pekelné místnosti … hledat oprávnění být v cizích očích

---------------------------------------------------------------------------------------------

Dutá melodie harmoniky stále vyhrává u pohřbu autentičnosti

------------------------------------------------------------------------------------------

Dnes přinesme na oltář všechny své sny v klubku smotané pak z měsíčního světla nového Krista upleteme a jeho trest bude podoben Ikarovu neb touha vždy letí k nebi   

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak přineste zrcadlo a já vám ze svých očí přečtu kdo jsem

Jsem touha ta které se nejvíce bojíte protože každé setkání s ní je tak plné až se  zostří a začne řezat

Jsem a proto musím zpívat jsem pták  v chrámu nostalgie hnízdím a bojím se zvonů

Jsem zapomnění alkoholu i s jeho zrádností citových výlevů

proč rozpouštět se před rozhýrnutím opony

---------------------------------------------------------------------------------------

výstup upřímnosti : dějství první

Já vím kdo jsem a všechny vás varuji před tím aby jste mě milovali

Jsem už v prvotním okruží duše….pekla…. zvrácená pyšná marnivá narcistní mocenská lživá krutá…smutná hluboce smutná ale na váš soucit já jen zhnuseně se dívám

plochost jak vámi pohrdám

chci se milovat s ženami a větrem

chór: ona je vina ona je vina ona je vina ona je vina

já vím každý den se s tím probouzím

ale lidský soudce radši uteče před padajícími hvězdami

scéna se náhle pomění svlečená balerína zmuchlaná válí se pod postelí

výstup upřímnosti: dějství druhé

vyzývám na souboj morálku

ptám se jak v takové různosti takové hloubce duše člověka je možné najít byť jen jeden pohyb k odsouzení… raději se budete vymlouvat na dav… tak to má být… ale ne všichni si to nemyslí jsem tu ještě já a už opravdu křičím… já jsem žiju a to je mým argumentem už dost nechci poslouchat kdo mám být jak to vy chcete seru na to já jsem  

chór: popravit popravit popravit popravit popravit popravit

-----------------------------------------------------