Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seuzel
Výběr: hermit
10. 08. 2001
8
0
3256
Autor
Sala
Poslechla jsem si louku
na zádech její neklidné samoty
dávala smysl
(v obyčejných věcech)
kořínky stahů stydkého vlhká
malátným neplaš se
Podívala jsem se na nebe
záchytným knoflíčkem stálo si nad věcí
v naší korespondenční obálce jsou hrozny nalité
toužením zrovna tak oblaka ztratit dech
podpůrným přechází
Dřív než se smyslíme
otázkou na tělo plachostí kudy se ptát
na tvůj hlas rozvinu
iluzí omytou
žádostí přivykám
z úbočí
protkni mne
na uzel pevninou
Jsi lávkou důkazně vratká
a přece tě na ovečky projdu!
čtyřstěžník s prádelkem Tvým
a sluncem v zádech
vyplul mi v dlaních
na hlubokých mořích
letmý déšť
pro noc ztracený v zorničkách
ach
Gastarbajtr
11. 08. 2001
takový uzlíčky....
ne, nejsem z provazu a ani z lýka
a neutírám ráhnoví jeho
zalomené prsty
a vlastnímu kapesníkem
prokýchám
v noci když se nese tmou
nesetmí
nesmí pohladit
po zaníceném krku
a je mi husí
když se kolem otočíš...
promiň, Salo...
*!
Salo, s čistotou slov sobě vlastní jsi zde vyjádřila krásnou ženskou smyslnost.
Kávěnko co jsi napsala ty ???????????
Rising_Star
10. 08. 2001
Ale notak Kávi, máš právo psát podle svého. Takže netřeba se omlouvat. Já jenom že v tom tvém vidím protiklad toho co napsala Sala, a příliš nechápu. Už jsem ti někdy říkal že jsem jednoduchý člověk? :-)
Stejně jako Rising...:-) A hlavně..na tuhle báseň musí mít člověk dost času a náladu...bez toho to holt nepůjde...