Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAnglický test
23. 01. 2009
12
30
4265
Autor
Edvin1
Taky máte dojem, že Váš šéf je idiot? Textu se dá porozumět i bez znalosti angličtiny.
Málem jsem ve dveřích své kanceláře zlomil klíč. Uvnitř drnčel telefon. Šéf! Kdo jiný mohl touhle dobou otravovat? Upustil jsem kabelu a zvedl jsem sluchátko.
„Ke mně!“ štěkl.
„Ehm,“ odpověděl jsem, a už jsem byl zase ve dveřích. Dlouhou chodbou, osvětlenou zářivkami, jsem pospíchal ke svatyni svatých.
Náš institut vyrábí testy. V archívu jich máme tisíce, od muzeálních manuskriptů z doby římské, přes středověké záznamy o zkouškách, kterým byly poddávány na skřipci čarodějnice, až po moderní testy, používané ve školách všeho typu. Jsou tam testy pro zámečnické tovaryše, pro mistry zednického řemesla, testy autoškol, testy pro přijímačky na vysoké školy, ale také ty, které byly vyvinuty pro management velkých soukromých firem. Já se specializuji na testy jazykové, a nejraději mám testy anglické.
Šéf seděl za stolem a pohodlně opřen, s brýlemi na špičce nosu, popíjel svou první kávu a studoval nějaký papír. Přikusoval k tomu housku se salámem a listem salátu. Jeho manželka bude mít zase radost – drobil si na kravatu a vypouklý břich.
„Napíšete test. Anglický. Ze čtení. Pro mírně pokročilé,“ usekával pokyny.
Kývl jsem a měl jsem se k odchodu.
„A přijďte mi to ukázat, až něco napíšete.”
Šéf trval na tom, abychom denně snesli jedno vejce. To znamená, že test o čtyřiceti otázkách musel být hotov během půldruhého měsíce. Vzdychl jsem, a za chvíli jsem už byl ve své noře.
Usedl jsem k počítači. Okusoval jsem dávno nepoužívanou tužku a čekal jsem na inspiraci. Pak jsem tužku odložil a začal jsem ťukat do klávesnice:
John was walking along the dark city streets. It was quite late and the sky was full of sparkling stars. But he felt lonely and depressed.
As he went past a bar merry voices and bright lights were flowing through the open door, down the steps, over the street till they reached him. Suddenly he stopped walking: “Should I, or shouldn’t I?” He hesitated just a few seconds.
Then he gave up, turned and went in.
All’s well that ends well.
K tomu jsem připsal úkol:
Kdy se John procházel po ulicích?
A. Dopoledne.
B. Odpoledne.
C. V noci.
Vytiskl jsem to a mazal jsem k šéfovi. Pozorně si vše přečetl. Pak se na mne nad rámkem brýlí ustaraně podíval a pověděl:
„A jaká je správná odpověď?”
Zarazil jsem se.
„Já myslel, že umíte anglicky?” řekl jsem.
„To samozřejmě umím,” řekl, „a přesto bych to chtěl slyšet od vás.” Poťouchle se při tom usmíval.
„Cé, v noci,” odpověděl jsem v očekávání boudy, kterou na mne šil.
„A z čeho tak usuzujete?” řekl.
„No přeci tam stojí: dark city streets, it was quite late, the sky was full of sparkling stars, zkoušený to nemůže přehlédnout!”
“Podívejte se, pane kolego, nezkoušíme jejich inteligenci, nýbrž výhradně znalost jazyka.”
“A co to jako pro mě znamená?” opáčil jsem.
„On v tom vašem textu nenajde jasnou, explicitní odpověď,” ponaučoval. „On tu odpověď musí z textu vydedukovat! A o to nejde.”
„Aha,” řekl jsem.
„Takže si rozumíme?” řekl.
„Ne,” odpověděl jsem.
Vzdychl, vložil si nožičku brýlí do úst a začal ji žvýkat. A pak řekl:
„Ještě jednou: Jaká je podle vás správná odpověď?”
„V noci. Bylo to v noci,” odpověděl jsem.
„A jak je to anglicky?” pronesl přísně.
„Night,” odpověděl jsem.
„Správně. A kde se slovo night nachází v textu?”
“Nikde,” přiznal jsem.
“Takže to tam dopište!” řekl a se zkřivenou tváří mi stránku podal.
Po chvíli jsem byl zpět na koberečku. Text začínal následovně:
It was night and John was walking along the dark city streets. It was quite late and the sky was full of sparkling stars. But he felt lonely and depressed.
As he went past a bar merry voices and bright lights were flowing through the open door…
Šéf se na mou ‘novou’ verzi podíval a ohrnul nos.
“Jasněji jsem to už napsat nemohl ,” bránil jsem se.
“Ale ten text je příliš dlouhý. Zkraťte to! A vynechejte tu ‘poezii’!”
Vypadl jsem.
Nová verze byla docela krátká:
It was night and John was walking along the dark city streets.
Šéf se škrábal na hlavě a nahlas přemýšlel:
“A co když ten zkoušený neví, co je night? He? Kvůli jedinému slovíčku vyletí od zkoušek! To není fér. Udělejte s tím něco!”
Vrátil jsem se se stránkou, na níž stálo pouze toto:
Co je v noci na nebi?
A. Nudle.
B. Traktory.
C. Hvězdy.
Šéf se zaradoval:
„No prosím, nešlo to tak hned?” Dlouho hleděl na těch pár písmenek.
Odkašlal jsem si.
„Šéfe?” řekl jsem.
„Jo?”
„Má to jednu chybičku,” řekl jsem.
„Jakou?”
„K řešení není zapotřebí textu,” řekl jsem.
Svraštil obočí a chvíli si můj list papíru z obou stran prohlížel. Ale pak se jeho čelo vyhladilo a celou tvář pokryl úsměv:
„Ale to je geniální! To znamená, že to jest test univerzální a můžeme jej nasadit ve všech jazycích! To předložím řediteli jako zlepšovací návrh!”
Díval se kolem mne na stěnu, na své zarámované diplomy. Pak mi pokynul, abych se k němu naklonil:
„A odměnu si samozřejmě rozdělíme,” šeptl mi do ucha. Když jsem se napřímil, spiklenecky na mne mrkl. Audience byla ukončena.
„Klidně to podepište jen svým jménem, šéfe,” řekl jsem tiše a vycouval jsem ze dveří.
30 názorů
Zordon: :-O Máš ovšem pravdu, měl jsem napsat ne vypravěč, ale John. Opraveno a díky!
BTW, je zajímavé, že text byl dost tvrdě kritizován, ale této zásadní chyby si nikdo nevšiml. Ani ti, co tvrdili, že by to zvládli lépe.
Ale tohle je stejně jen taková triviální historka...
Smím něco doporučit? Frontschwein. Krátké, ale snad už ne triviální. Třeba.
*Hezky mě to po ránu pobavilo. Alespoň si teď svého šéfa budu více vážit.
Jen taková všetečná otázka k tomu testovacímu textu. Jal lze z textu, který není psán v první osobě poznat, kde se procházel vypravěč?
nevím,neznám
10. 02. 2009
jiné tam zařazené žblepty
To je zobecňující soud a zároveň tím ukazuješ svůj vkus atd. Myslím, že taková prohlášení nejsou k ničemu.
Marvine, jelikož se jedná o dvě různé věty, výraz smíš použít. Špatným stylem je opakování v jedné větě, nebo mnohonásobné opakování v jednom odstavci. Ve dvou větách po sobě se to ještě snese, ve třetí už by to bylo moc.
Co máš se svatyní svatých? Věřícím a v Bibli sečtělým to mnoho řekne. (Místo obyčejným smrtelníkům nepřístupné.) Myslel jsem, že je to výraz v naší kultuře docela dobře známý, ale dosud neošuntělý.
Nemysli, že bráním své nešvary za každou cenu. Každý můj text projde očistou zde na Písmáku, ale i jinde. A změňuji, hoho!
StvN
Abych předešel rodinné tragédii, ihned budu nominovat poslední minipovídku mylenky.
Ta miniatura opravdu nemá chybu. A to po žádné stránce.
VT Marvin: Díky za zastání. Opravdu jsem z té kritiky nemohl spát. :-)
Marvine, díky za reakce, byť jsou nepřiměřené. Jestli chceš tuto povídku nominovat, nominuj. Je to tvé právo a pokud s tím bude autor souhlasit, tak ji zařadíme.
Možná by ses mohl zdržet obecné kritiky souboru povídek. Zkus věnovat pozornost každému textu zvlášť a buď si vědom, že svou kritikou ukazuješ svůj vkus a své znalosti a své zkušenosti, které se nemusí shodovat se zkušenostmi jiných čtenářů.
aleš-novák
26. 01. 2009
Milý kritiku!
Tedy na tom mým šéfovi fakt nic poetickýho nejni. Jo, snad ty jeho ponožky, ty jsem nezmínil, teda voněj fialkama.
Vážně: Ty si fakt myslíš, že když píšu o suchopárném šéfovi, co mu naprosto chyběl smysl pro poetiku, tak bych měl básnit? To snad nemyslíš vážně.
Ta trocha romantické nálady, co je v anglické části, úplně stačí.
K lisu s váma.
Jako ukázka absurdity je celkem výmluvná, akorát nechápu, proč jsi to nenapsal trochu víc poeticky, takhle to je jen suché převyprávění.
já ne (nemám dojem, že můj šéf je idiot), neboť jsem si sobě šéfem :-)) ale ten tvůj je ukázkový, to dílko mne náramně pobavilo */
No, já ani o nic k popukání neusiloval. Jen když mě ten šéf tak naštval... Víte, co mi řek, když už neměl co? Že ten anglický text je příliš poetický. Holt, takový chladný psí čumák!
Příště si nebudu vymýšlet a vystřihnu něco z černé kroniky.
Díky za návštěvu.
děd Ed :-)