VÍTR

Vítr
mnoho podob má
když narodí se
mívá vlídnou tvář
stébla obilí
vlnkami rozhýbá
trávu i květiny v ní
láskyplně hladí

umí být i škodolibý
když ukradne ti klobouk z hlavy
po náměstí prohání tě
marná snaha
baví davy
jsi jeho klaunem proto
že jemu se to líbí

když se hněvá
pláče les
korunám stromů sklání větve k zemi
svou silou prohrábne i vřes
a hlučně připomíná:

"lidé,
proti mně jste malí,
já naháním vám strach,
nezbývá, než sklonit hlavy,
počkat,
až vichřice,
má paní,
dovolí mi,
něžným býti zas."