Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVěž II.
Autor
dablik008
Kámen za kamenem
stavěl jsem ze sebe věž
a prorůstal do tebe
jako dobyvatelovo kopí
před zavelením k ústupu
ne, já stejně nikdy
neodejdu tak daleko
v noci jsem se dlouze díval
na tebe na vrcholu věže
a snažil se přimalovat ti křídla
neb
o překlenout tmujediným slovem
jako to uměli Goethe
nebo Shakespeare
největší z vojevůdců
bez jediné kapky krve
rozevlát prapory
a orosit ramena
solí a chlebem
byli jsme dva
jediní na celém světě
kteří viděli jak se
země rozevřela
a nechala tisíc pater kamene
zarůst do svých bezpočetných srdcí
my měli jen jedno
a tak jsme v mlčení
nechali promlouvat ruce
a zorničky očí
ráno jsme pak rozhazovali
okvětní lístky kopretin
do tisíců vykopaných hrobů, prázdných
snad za to, že nebyly pro nás…