Vidím tvý tělo, jak ani sama nevíš

Vidím tě nahou ve svatebních šatech

na ulici z kostí, před domem z tkání,

nevěstu z masa,

kůži a organtýn,

spálenou hlínu a nejkřehčí plod.

Vidím tvý pohyby uprostřed běsů,

tvůj živý soubor a tvoji rvačku,

svázanou v opratích,

zamčenou v okovech,

karmínovou nevěstu, zapřenou matku.

Chytám tvý pocity uprostřed války,

živíš svůj zápas a do sebe krvácíš,

zblázněná poznáním,

v postelích schoulená,

se vzpomínkou na lůno se po vlasy potopíš.