Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChvíle kdy čekám...
08. 03. 2009
21
21
1916
Autor
Marcela.K.
Ten hloupý strach
co do mých snů zas sněží
Taje mi na řasách
Loudá se po nábřeží
a hledá loďku
do níž nezatéká
aby se plavit mohl
nocí která čeká…
Ten krásný strach
a chvíli nepostojí
Plíží se po římsách
Nenechá na pokoji
chvíle kdy čekám
až se objevíš
Usměješ se
Holka s tebou je kříž
Ten něžný strach
jestli jsem stále tvojí
jak lístky na osice
chvěje se a bojí
a když ho zaplašíš
na jaře
na chvíli
Na podzim vrátí se
Na podzim zesílí
21 názorů
Marcela.K.
19. 12. 2009
Nádherný zejména tím, jak zde strach nevystupuje v roli nepřítele, ale jako statečně vnímavej pozorovatel *
Tvoje báseň se pěkně čte a krásně zní. I když je mi z ní trochu teskno.
"Na podzim vrátí se
Na podzim zesílí"
Posílám pozdravení a *.D.
Měla bys ořazávat všechny ty předložky, trochu to komprimovat. Myslím, že máš na to, aby tvé věci měly lepší tvar.
Marcela.K.
09. 03. 2009Marcela.K.
09. 03. 2009
Pro Edvin1:
Zmiňovaný začátek třetí sloky působí jako záblesk štěstí. A dál se obávám, že máš pravdu.
Báseň je mi milá. Snad náladou, snad (dnes tak málo oblíbeným) rýmem.
Lenko, ihned jsem souhlasil, ale pak jsem si tu třetí slochu ještě jednou přečetl. Vždyť ona doufá, že... zas bude zle!:
Ten něžný strach
jestli jsem stále tvojí
jak lístky na osice
chvěje se a bojí
a když ho zaplašíš
na jaře
na chvíli
Na podzim vrátí se
Na podzim zesílí
To je jako v té staré definici optimisty:
"Pesimista říká:
Hůř už být nemůže!
Optimista oponuje:
"Ale může!"
Kdepak, žádné světlo na konci tunelu se v této básni nekoná.(Jen v létě záblesk, a pak už zase tma podzimu a zimy.)
Tím ovšem kvality básně nesnižuji!!! Toho jsem dalek.
dědEd :-)
Pro Edvin1:
Mě asi napadlo zabývat se jen různými odstíny významu slova STRACH. Tvůj rozbor je obsáhlejší a nelze než s ním souhlasit. A střídání temných koutů lidské duše těmi světlejšími? Začátek třetí sloky na mě tak působí.
Lakrov:
Strach je pocit bezmoci před neznámým. I v této básni je tato definice potvrzena:
Ten něžný strach
jestli jsem stále tvojí
Strach ovšem může být žádoucí - má to co činit s masochismem. Jsou lidé, jež si strach pěstuzjí, libují si v něm.
Strach je obranný mechanismus. Beze strachu bychom bez váhání skočili do propasti.
Strach, podobně jako bolest, je nepříjemný, ale je nezbytný pro přežití jak jednotlivce, tak celého lidského rodu. Je tedy, ač to zní zvráceně, požehnáním.
dědEd :-)
P.S. Báseň, podobně jako jiná díla Autorky, zavádí čtenáře do temných koutů lidské duše. Občasný výlet do končin méně pochmurných by nezaškodil.
Strach. Jedno slovo a tři pohledy na něj. Co všechno se v tom jediném pocitu může skrývat; Strach, kterého se bojíme a nestojíme oň. Strach, při němž nám chodí mráz po zádech a ohlížime se, kdy nás dostihne. Nebo strach, po němž léta toužíme, a když nás konečně naplní, bojíme se, aby se neztratil stejně rychle, jako přišel... Co je vlastně strach?
Ten něžný strach, přítel milování,
stuha potmělá v rounu kadeří,
tón zachvělý jímž display potěmní
k rozkoše co láká surfování
Ten něžný strach má noblesu a styl
jak velký poker co s důvěrou hrá si,
do říše snů zneplatňuje pasy
kde rzivý štít mág lásky pozlatil
***