Na stopě

Na horkém písku spořádaně leželo pruhované vajíčko. Kraslice, řekli byste, ovšem to byste se poněkud ukvapili. Na tuto tradici je ještě trochu brzy. Ježíška ještě nepřiťoukli, ani se ještě nenarodil, dokonce ani hřebíky ještě neexistují, takže není co oslavovat. I Noe s archou je ještě na houbách. Jsme totiž v pravěku. Na pláži se plazí plazi, do moří se noří a do úmoru moří tři lobyti, evoluce tápá, packuje, není si jista sama sebou, má pochybnosti o své existenci, Darwin je totiž taky ještě na houbách, i s bíglem, jakož ostatně celé lidstvo. A zatímco se vykecáváme, pruhované vejce se nervózně zavrtělo, skořápka praskla a něco uvnitř zafunělo, písklo, vykutálelo se do písku a vzalo do dinosauřích (či zaječích, což je anachronismus)(anachrofobní čtenář nechť promine) . Zázrak stvoření a my čuměli kamsi do blba (což není anachronismus, neb blbost provází život od samého počátku, lidstvo ji ovšem vyšmirglovalo k dokonalosti), to je k vzteku. Nezbývá než se vydat za tím. Tedy mohli bychom zůstat u opuštěné červeno zeleně pruhované skořápky, pravda, a například koukat jak vypadá nebe s plujícími (od plout, nikoliv plivat) praberánky, ale jednak by to znamenalo konec příběhu a druhak zevlování bylo už dost, doba si žádá činů,  takže honem za tím čímkoliv, co se před chvílí vylíhlo a zanechalo nám to v písku čerstvé otisky svých fungl nových tlapek. Kdybychom měli k dispozici otisk lidské šlápoty pro srovnání velikosti, vydedukovali bychom pravděpodobně, že stopy, po kterých se váhavě vydáváme, jsou mnohonásobně větší, přímo obří, na to, že jde o mimino. Ale na tenhle písek si člověk ještě hezkých pár let nešlápne, měřítko nám tedy chybí a tak víme prd.

Stopy vedou k přeslici a nutno dodat, že jí naše něco dalo asi pěkně na frak, zválená je jak studentova matrace, tady ji něco dokonce ožižlalo, ale moc mu to nejelo, ale aspoň si to ujasnilo orientaci, bude to masožravec. Směle dále do pralesa, bují to tu vskutku pěkně, vegetace vesele vegetuje, teď nám nad hlavou přelétlo okřídlené cosi, a už to zase zmizelo, možná to byla vážka, ale jsme na vážkách.

A helemese, stačilo abychom trochu přidali do kroku a už to konečně vidíme. Zatím tedy jenom červeno zelený ocas, který čouhá z díry v zemi, skoro jako by ho tam někdo zapomněl. Máme ale ten nejlepší důvod předpokládat, že na konci ocasu něco je a obvykle se to považuje za hlavní část zvířete, ať už si o tom ocas sám myslí, co chce.

Druhý konec ocasu si patrně dává do nosu, lze tak soudit dle mlaskavých zvuků, co se linou z díry. A ocas se radostně vrtí, takže to bude nějaká laskomina.  Taktně posečkáme, jednak proto, že je nevhodné někoho rušit při jídle, nota bene jeho prvním v životě, druhak protože nám stejně nic jiného nezbývá.

Domlaskáno, dolaskominováno? Něco se děje. Ocas sebou škubnul a vyrazil a za ním lezou z díry dvě červeno zeleně pruhované zadní tlapy, pak je od končetin chvilku pauza, kterou vyplňuje plné břicho, pak přijde ještě jeden pár končetin (zatím jsme tedy na čtyřech nohách a jednom ocasu, vše hezky pruhované), pak taková divná šedivá koule (že by adamovo jablko?) (jak se ovšem říká adamovu jablku, když ještě není ani Adam ani jablko?) a dlouhý, dlouhatánský šedivý krk, vysoukává se z díry a krk najednou končí a je tam zase ocas a divoce sebou hází.To se nám nějak nezdá. Evoluce si z nás, zdá se nám dělá šoufky. Kde to má hlavu, milá evoluce? Co? Mlčíš? Zůstala ti někde v šuplíku nebo se zakutálela za ledničku a ubohé zvíře neví, kde mu stojí (hlava, nikoliv lednice).

Ubohé zvíře sice neví, ale dělá, co může, ovšem jeho jednání je zmatené, naráží do stromů a vůbec se chová podivně, ne, že bychom mu přáli, aby vyhynulo, ale je nám jasné, kudy cesta nevede. Vždyť je to trápení. Najednou vidíme, že se praštilo do kmene stromu tak silně, až tlumeně vykviklo (kudy? Ptají se ti zvídavější) a šedý ocas mu upadl na zem, zasyčel a odplazil se zpátky do díry.

Aha.

Však jsme vždycky říkali, že evoluce se nemýlí, že by takový kopanec neudělala. Ocas na obou koncích, pcha!

Tak tady je ta ztracená hlava pruhovaná, oslintaná a užmoulaná, trochu pokrčená a vyjukaná, ne úplně povedená, ale platná a uznatelná.

Evoluce to opět dokázala.